4. - 11. srpna 2019 proběhl asi náš nejúžasnější letní tábor, jaký jsme za těch patnáct let, co je pořádáme, zažili. Tématem letošního tábora byl Integrovaný záchranný systém (IZS) a my si na tábor odvezli i naší novou Tatru 815-7 a DA VW Crafter s tím, že si všichni všechno vyzkouší. A abychom si připomněli všechny ty úžasné zážitky, projedeme je pěkně den po dni.
Nedělní program měl na starosti Siky. Jeho rozdělovací hra byla extrémně jednoduchá ... jak si kdekdo myslel, protože první část byla falešná a ta skutečná rozdělovačka jim zabrala asi hodinu. Po zbytek odpoledne probíhalo základní zaškolování do vysílaček, map apod. Stále ještě nikdo netušil, co je v následujících dnech čeká.
V pondělí se do tábora z ničeho nic přiřítila cisterna Mercedes z JE Temelín s Mirďou a Herďákem, kteří zde pracují jako podnikoví hasiči. Nejprve si všichni auto důkladně prolezli, a pak nám Míra ukázal zařízení, které v Lišově nemáme. Všichni si mohli vyzkoušet vyprošťovací zařízení, hydraulické nůžky i rozpínák. Po obědě to začalo. Děti se odebraly hluboko do lesa, kde jsme měli připravené dýchací přístroje, protižárový i protichemický oblek. A také obě cisterny i s Crafterem. Netrvalo dlouho a rozhoukala se siréna. Zeleným a červeným byl vyhlášen poplach k požáru lesa u budovy. "Hasičárnu" jsme jim přestěhovali také do lesa, byla schovaná za haldou klád, takže rychle obléci do dresů, helem, velitelé nažhavili vysílačky a spojili se s OPISem. V lese se nastartovaly motory cisteren a jelo se k prvnímu pořádnému výjezdu pěkně se vším všudy - majáky, houkačky a pořádný adrenalin. Trochu nás tedy zklamal samotný požár, dýmovnice zlobily a byly hned vyhořené, ale i tak to byl zmatek nad zmatek, vytáhnout z auta dvě céčka, dát přechodku na cisternu a uhasit pidiohýnek je fakt fuška. Pak se družstva prohodila a vyjeli modří se žlutými. Družstvu modrých se podařilo tak úžasně zamotat hadice, že by bylo rychlejší požár počůrat.
Odpoledne jsme ještě vyrobili těžkou pěnu, vyzkoušeli deflektor, všichni si mohli pořádně zastříkat s "jetou" a potom se všechna družstva naučila nakládat pacienta na nosítka. Po vynikajících květákových plackách by už byl normálně klid, kdyby se nám ovšem neztratily holky vedoucí. Vyjela vždy záchranka a hasiči, úkolem bylo najít zraněné turistky a ošetřit je. Když se tak dívám zpětně, první den byla fakt pohodička a opravdu pouze takové zahřívací kolo.
Úterý byl naprosto pohodový den, celý den jsme hráli karty a kuličky, odpoledne leželi na sluníčku a chytali bronz. Až na pár drobných bodnutí hmyzem se vůbec nic nedělo.
Po snídani jsme přivítali návštěvu por. Bc. Milana Bajcury od Policie ČR. Přivítal nás sympatický chlapík s doprovodem. Po družstvech jsme se rozdělili na čtyři stanoviště. První část šla zkoušet daktyloskopii a střelbu z plastové pistole. Druhá parta si vyslechla přednášku o kiberšikaně, kde jsme se dozvěděli zajímavé historky, co všechno nás čeká v zákoutí internetu. Třetí parta zůstala u Plešouna a vyzkoušela si oblek těžkooděnce (rok předtím dělal Kapitána Ameriku, tak mu to asi zbylo, jenom štít vyměnil na plastový). No a poslední parta si u stanů vyzkoušela, jaké to je kličkovat a kopat míčem s "opileckými brýlemi". To byla velká prča, vyzkoušeli si to všichni včetně kuchařů. Když bylo před obědem, tak jsem ještě uspořádal záludný hasičsko - opilecký závod se spojováním a rozpojováním hadic družstvo proti družstvu právě v těchto brýlích.
Siky s Matesem a Honzou P. si vzali na starost přípravy na slaňování. Nešlo jim to vyšponovat, Siky si dokonce při zkušebním sjezdu narazil kladélko, ale měli štěstí, že jsem šel náhodou kolem. A taky, že jsme s sebou měli Tatru s navijákem, pak už to byla hračka. Navíc se do akce pustil i Strny a kluci připravili parádní lanovku přes celé údolíčko, sjeli si téměř všichni a všem se to moc líbilo. Nejlepší byl brzdící pytel Mates, ke konci už byl solidně otlučený, zejména v rozkroku do holek. Jenže mezitím se v táboře stala tragédie.
Siréna se rozhoukala, aniž kdokoliv cokoliv tušil. Vyjela jedna jednotka ZZS a jedna od Policie. Na cestě pod táborem se totiž proháněl motorkář Tonda a byl sražen řidičkou, do které to napálilo ještě jedno auto. Byla by to asi pohoda, ovázat bouli a sepsat hlášení o dopravní nehodě, kdyby nebyl motorkář napasovaný pod kola auta, netekla z něj krev a nebyl v bezvědomí. Můžu vám všem přiznat, že všichni při pohledu na Tondu ztuhli, dospělí i děti, Dáši maskérna je hodna holywoodských studií. A trampot přibylo. Řidička Monika byla dost hysterická, ačkoliv za to určitě nemohla, na křižovatce to do ní napasovalo jiné auto. Policisté ji museli uklidnit a začít vyšetřovat. Jenže v tom dalším autě byl manželský pár lady Kristine a lord Flek ... z Anglie, neuměli ani slovo česky a ještě k tomu byla řidička zraněná. Všichni mluvili najednou, jenom Tonda tam pomalu skapával. Po počátečním šoku jsme začali pomáhat, Dáša radila, jak Tondu vyprostit a ošetřit, měl přejeté břicho, ránu na ruce a hlavě. Plešoun naváděl policisty, kontrola dokladů, dechová zkouška, řidičku ale nešlo ulidnit, a tak jí nakonec museli natvrdo spoutat (to se jim fakt líbilo). Nakonec se zjistilo, že byla pod vlivem drog. Všechno dobře dopadlo, jednotky se vrátily zpátky na základnu a byla povolána zbylá dvě družstva. Velmi nás překvapila brilantní angličtina Máry.
Po večeři už jsme dali dětem volno, bylo toho dneska opravdu hodně. Jenže ... asi v jedenáct v noci se potemnělým táborem ozval předpoplach a hned nato i siréna. Světe div se, kromě hlídky nikdo nevylezl, musel jsem houkat znovu a ostatní vedoucí mi museli pomoct vytáhnout spáče ze stanů. A jednalo se o akci Policie, konkrétně protiteroristického komanda. Jednotky šly pod mým vedením až k cestě, když v tom se ozvala brutální střelba ze samopalů, výbuchy granátů a křik. Vzbudilo by to mrtvého, jenom Šárka kousek odtud spala jak šutr. Když hluk opadl, vysvětlil jsem všem situaci. Teroristé přepadli diskotéku a drží rukojmí, které je třeba osvobodit. Pak jsem všechny uklidnil, že jde opravdu pouze o bojovou hru, vysvětlil pravidla, rozdal papírové koule a vypustil komando na teroristy. Začala bitva s papírovými koulemi v potemnělé jídelně, všechno osvětlovaly pouze baterky policistů a maják z Craftera. Po pětiminutové přestřelce byli teroristé přemoženi, jenže místnost byla plná zraněných. Opět se skláním před Dáši maskérstvím, zranění byla jak opravdová, třeba Véra bez oka byla fakt hustá. Ale nikdy nepodceňujte naše děti - poradily si s tím na jedničku. Rozdělili se na skupinky a jenom při baterkách všechny zraněné ovázaly, ošetřily a vyvedly ven. Jenom jeden terorista furt zlobil, tak ho Jirka doslova "eliminoval". Po zbytek večera už jenom pištěl.
No nic, takhle u nás vypadal úterní naprosto nudný den ... Užijte si fotky.
Když srovnám program dnešního středečního dne s tím včerejším, tak to bylo opravdu volnější. Ale že bychom se váleli, to taky nehrozilo.
Dnešní program pro nás totiž zařídil náš táborový zdravotník Honza, který pracuje na operačním středisku ZZS. A tak k nám hned po snídani přijela sanitka ZZS České Budějovice spolu se strašně příjemnou záchranářkou Katkou a fajn řidičem. Kromě toho nás navštívila spolu s manželem Jirkou i naše nejmilejší zdravotnice Šmoulinka, dnes už maminka na plný úvazek.
Začali jsme školením ohledně činností a funkce ZZS, kdy a jak se volá. Pak jsme probrali základy první pomoci. Ačkoliv naše jednotka je díky Mirďovi pravidelně proškolovaná, toto téma by se mohlo probírat pořád dokola, protože to člověk zapomene. Po teoretické části následovala úžasná praktická výuka. Úplně každý si vyzkoušel na třech stanovištích nepřímou masáž srdce na figuríně batolete (jen dvěma prsty), malého dítěte i dospělého muže včetně obsluhy defibrilátoru. Kéž by to nikdo nikdy nemusel použít, ale na druhou stranu, kdyby se někdo z nás v budoucnu k něčemu takovému nachomítnul a řekl: "To si pamatuju z tábora", můj základní táborový cíl to splnilo. Poslední čtvrtá skupinka si prohlížela sanitku a její vybavení.
Po vynikajícím obědě jsme si dali všichni zasloužený "poledňák", bylo horko a my po probdělé noci pospávali po táboře. Odpolední program se odehrával v lese nad jídelnou, když tu se zase rozhoukala siréna. Vyjeli první dva týmy hasiči + záchranka. Operační důstojník navedl jednotky vysílačkou do lomu, kde spadl horolezec ze skály. Cesta byla neprůchozí a hasiči jí museli prořezat a zpřístupnit, aby se tam záchranáři vůbec dostali. Přímo na skále visel v sedáku horolezec Flek, sice potlučený, ale při vědomí. Hasiči ho museli bezpečně sundat, což nebylo vůbec jednoduché, neboť visel na laně v prostoru. Zato jeho nejlepší kamarád Tonda na tom byl špatně, ležel pod skálou v bezvědomí, zdravotníci museli okamžitě začít s resuscitací (naštěstí nemuseli Tondu oživovat přímo, ale měli vedle figurínu, to by se Tondovi asi moc nelíbilo). Po chvilce se z lomu vynořila naprosto dezorientovaná Marký, něco sice povídala, ale nikdo jí nevěnoval pozornost, jenom jí odvedli na cestu. Oba horolezce přenesli jednotky na nosítkách na cestu, kde si je přebrala sanitka a jednotky se mohly vrátit na základnu. To už ale operační důstojník Hanz vysílal další směnu na stejný úkol.
Něco tady nehrálo, a tak vedení Policie vyslalo na místo neštěstí svoje kriminalistické skupiny, jednu po druhé. Jejich cílem bylo zajistit stopy a vyšetřit, co se vlastně stalo. Nakonec tomu všechny party přišly na kloub. Koketa Marký se zapletla s Flekem a chtěla se nějak zbavit svého manžela Tondy, a tak s Flekem upletli plán. Ten se ale nepovedl přesně, protože Tonda díky včasnému zásahu přežil. No a Marký s Flekem šli do vězení.
Jelikož jsem nejhodnější hlavní vedoucí na celém táboře, naplánoval jsem na dnešní večer diskotéku. Všichni byli nadšení, trsalo se do pozdních večerních hodin a užili si to i ti nejmenší. Obzvláště Fleka mají všichni rádi, a tak s ním užili pařbu až do konce (i přesto, že je to vrah a furt lítá někde po světě).
Jestli byl v noci přepad a nebo ne, to už si nevzpomínám, protože přepadů bylo na táboře tolik, že mi splývají. Nicméně musím připomenout jednu historku, která se mi stala. Jeden večer, už nevím který, jsem si šel lehnout už po poradě, asi o půlnoci. To bylo podezřelé, a mezi vedoucími se rozšířila panika, že to je divné a že 100% dneska přijdou. A tak zatímco já jsem byl ráno odpočinutý jak rybička, ostatní mě proklínali, že hlídali dlouho do noci a úplně zbytečně. Jelikož jim o přepadech nikdy neříkám, druhý den to bylo úplně naopak. Tak to byla středa a teď hurá na kutě.
