Letní tábor Kočvarův mlýn
16. - 23. srpna 2020
Změna je život, a proto jsme se rozhodli, že po mnoha létech změníme místo našeho tábora a vyměnili Rachačky za Kočvarův mlýn kousek za Strmilovem. A báječně jsme si to užili - letos v duchu Mafiánů.
Původně plánovaný odjezd v sobotu musel být kvůli sanaci tábora odložen na neděli, ale to nevadilo, po nás nikdo nebyl, tak jsme se také posunuli až do neděle. Sraz byl u hasičárny v deset dopoledne, každému jsme změřili teplotu, přebrali papíry a už se frčelo směr Jindřichův Hradec.
Lukáš zastavil autobus v Malém Jeníkově, kam si pro kufry dojeli chlapi s Crafterem. Nejprve jsme prošli celý tábor, aby každý věděl, co kde najde. Pak jsme si rozdělili stany. Pravda, ty byly chatrnější, ale nakonec s tím nebyl problém, my je doplachtovali. K obědu jsme měli karbanátky s kaší, to byla fakt dobrota, ale na to jsme si už s touhle partou kuchařů prostě zvykli. A i když se děkuje většinou až nakonec, já to udělám hned na začátku, protože jsme si celý týden chrochtali blahem nad všema těma lahůdkama.
Za skvělou kuchyni děkujeme naší Marušce, Evě, Daně, Vencovi, Zdeňkovi a Tomášovi. Miga už na to dohlížel bohužel jenom z nebe.
Když jsme se definitivně zabydleli, mohla příjít Plešounovo rozdělovací hra. Vypadala složitě, ale nakonec to pochopili všichni. A jelikož jsme na mafiánském táboře, převážel se tzv. kontrabant (alkohol, cigarety, drogy apod.). Policie se snažila zabavit, co šlo, ale moc se jim to nedařilo. Za prodané věci získávaly děti písmenka svých spolubojovníků z budoucího družstva. Nakonec se to povedlo všem.
Druhým úkolem bylo kreslení velkého mafiána. Mysleli jsme, že to nebude děti moc bavit, ale spletli jsme se a oni udělali nádherné a veliké pajduláky. Ty jsme pak nalepili na polystyrenové desky. Děti budou za hry získávat jako body vystřílené nábojnice (díky Honzovi Skalických) a "střílet" je do mafiánů. Kdo bude mít na konci tábora nejvíc rozstříleného mafiána, vyhraje celotáborovku.
Pak jsme se všichni převlékli do mafiánských obleků a u ohniště představili dětem kompletní mafiánské vedení staré dobré italské Neapole v čele Donem Antoniem a jeho bratrem Michaelem. Nechyběla ani Antoniova manželka, milenka, ochranka, pokladník a jiné elementy, dále tu byl americký reportér New York Times Michael Moon a nejslavnější detektiv všech dob Sherlock Holmes. Dr. Watson dorazí zítra.
Michaelo pak vysvětlil a následně i řídil napínavou "aukci". Za získané žetony se zde dražily různé věci - jídlo, pití, různé výhody v celotáborovce, omezení pro jiná družsva, finance a hlavně budovy v táboře, za které získával tým výpalné. Byla to sranda, družstva se přehazovala a každý získal něco.
Po zbytek večera už měly děti volno a my připravovali další program na zítra.
P.S. Nejhorší je začít, a tak jsem se do toho pustil co nejdřív. Jenom já mám z tábora 1900 fotek, Honza mi jich dal 580, takže bude zase dlouho trvat, než je protřídím. A právě proto neslibuji, kdy bude pokračování. Hlídejte si tuhle stránku a třeba tady zase něco najdete.
Ráno přijel obávaný Dr. Watson alias Flek. Celý rok byl v Dánsku, ale na tábor se těšil a přijel. A hned se připojil k družstvu modrých.
Pondělní program měla na starosti Kikiny banda. A kdo zná Kiku, ví, že má vždy připravené nejlepší a nejsložitější obchodovací hry na celé dopoledne. A také že ano. Mafiáni nakupovali a prodávali, tajně převáželi, utíkali, zdrhali, šmelili apod. Sice po nich šlapala policie, ale ti neměli šanci. Hra byla opravdu na celé dopoledne. K obědu jsme měli zeleninovou polévku s kapáním, jako hlavní jídlo pak knedlo, vepřo, zelo. Kdo se nacpal jako já, šel se na poledňák natáhnout, kdo měl ještě sílu, šel si pak zahrát volejbal.
Odpolední program si řídil Flek s Vérou a byl doslova na nože. Cílem bylo rozřezat soupeře na cimpr campr. Sloužila jim k tomu papírová kudla a kýbl kečupu. Byla to velká prča a i když byl kečup úplně všude, dětem se boj moc líbil. Jenom se to nedalo pořádně hodnotit, spousta zápasů skončila remízou. Nakonec zápasil i samotný Flek s Márou, ten alespoň chytil konečně červenou barvu. Mytí proběhlo v potoce, děti sice Honzovi plašily ryby, ale na druhou stranu je smrad z kečupu přivábil a o to víc braly navečer.
Po svačině se vykrádal kruh. Jedno družstvo kradlo ve čtyřech lidech, druhé hlídalo kompletně. Obránci stáli zády ke kruhu, kde byl pytel plný prachů, každý měl v ruce jednu kouli a jakmile se otočil, musel vystřelit a jít z obrany pryč. Když trefil, byl útočník vyřazen. Nikdo z obránců - ani těch vyřazených - nesměl nic říkat. Často se stalo, že obránci vystříleli na začátku většinou koulí. Počítali jsme i čas, za jak dlouho útočníci pytel ukořistili.
Navečer to vypadalo na pořádnou bouřku, ale táboru se úplně vyhnula a nepršelo. Burza probíhala poctivě každý den, žlutí si např. koupili whisku, kterou na místě vypili. Jiní kupovali zbraně, budovy apod. Došlo i ale na záludnou kartičku "zrada v rodině". K večeři nám připravili výborné rizoto s červenou řepou a okurkou. A když už to počasí vydrželo, zapálili jsme oheň a slavné kytarové trio Renka, Eliška a Vojta hrálo a zpívalo až do večerky. Byl to príma den, jen kdyby všichni nesmrděli po kečupu ...
A máme tady den třetí, tedy úterý. Rozcvičku si řídil Tonda a běželo se pro kartičky na louku nad tábor. Po vánočce a kakaíčku se malovaly auta, protože počasí bylo takové nijaké. Ale po svačině začala hra, které se nedá říkat jinak než "ochmatávačka". Úžasná sranda, kdy vždy jeden z družstva poslepu prozkoumal čtyři mafiány či mafiánky, načež pak přišel záludný popis hledané osoby. Byla to prča až do té doby, než přišly kluci jenom v trenýrkách. To se Kubovi ani Kačce vůbec nelíbilo, Nela s Renkou prozkoumávaly radši jenom hlavy.
K obědu jsme se nacpali vynijícím kuřecím vývarem se drožďovými knedlíčky a jako hlavní jídlo nám připravili vepřový plátek se šťouchanými bramborami a salátem. To si pak zasloužilo odpočinek při poledňáku.
I když počasí ze začátku nevypadalo nic moc, nakonec se udělal pěkný den. Zatímco kluci připravovali závodní dráhu, na volejbalovém hřišti se soutěžilo v sestřelování flašky s vodou. Vždy dvě družstva proti sobě, když jste flašku soupeřovi srazili, běželi jste ji vylít, zatímco obránce běžel co nejrychleji sebrat hozenou kouli. Po jejím zdvižení musel střelec s vylíváním okamžitě skončit.
Hlavní soutěží dnes byl závod mafiánských aut. Don Antonio nechal připravit dlouhou závodní dráhu přes celý tábor až k rybníku, navíc plnou záludných překážek, zúžení a všivých dospěláků. Z každého družstva vyrazil jeden a čekala ho dvě kola. Ovšem jakmile někde narazil do jiného "auta" či do překážky, byl vyřazen a musel k němu vyrazit servis, což byli další dva z družstva, ti ho odvedli do depa. Byla to opravdu vyčerpávající a náročná soutěž. O to větší radost měli všichni, že na závěr soutěžili naši nejrychlejší vedoucí - Flek, Michal, Fanda a Hanz. Bourali skoro každých pět metrů, všichni jim škodili a běželi to snad pětkrát. Největší rivalita byla mezi Michalem a Fandou, ten sice vyhrál, ale férový závod to rozhodně nebyl. Což je pro mafiány typické.
K večeři jsme se nacpali boloňskými špagetami, po ní se konala standardní dražba u ohniště a pak střelba do mafiánů. Jelikož už další fotky nemám, tak už se šlo asi spát ... Dobrou ...