Cesta autobusem byla šílená. Mladý řidič Stibusu jel doslova jako hovado a choval se jak hulvát. Divím se, že nám cestou nikdo nezvracel, protože byla před Hradcem objížďka, ale naštěstí to nebylo daleko. I když jsem pak přes Jardu žádal, aby pro nás přijel někdo jiný, stejně byl i cestou zpátky. Za to se všem omlouvám. Nejenže měl tendenci srážet cyklisty, nadávat pomalým řidičům, komentovat Monči a Kiki rozhovor, ale Betyna klouzala v prostředku autobusu jak máslo na pánvi. Vysadil nás ve Zvůli na křižovatce, kde zablokoval provoz a ještě šel vynadat jednomu z řidičů. Není nad to, když má někdo svou práci opravdu rád.

Došli jsme k táboru pěšky, protože bágly nám naštěstí vezl Craftr, kuchyně už totiž byla na místě, tábor jsme si přebrali s Kikou od pana majitele už dopoledne. A to dost důkladně a pečlivě. Děti si hned vybraly stany a zabydlely se. A pak přišla na řadu Sikyho rozdělovací hra, kdy se musela dát dohromady zvířátka, jenže nikdo neznal správný klíč, podle čeho. Nakonec to byly ryby mořské / sladkovodní, býložravci a masožravci. Žlutí se zelenýma se s tím trápili fakt dlouho.

Po důkladné obhlídce tábora a vysvětlení všech základních pravidel chování na táboře jsem vymyslel "jentakhru" Cukr káva limonáda, ale po indiánsku. K večeři jsme měli nudličky s rýží. Nejlepší kuchyňská parta na světě - Maruška, Eva, Dana, Venca, Zdeněk a Tomáš - si postavili svůj stan za srubem a tam vegetili, když měli volno. To naše stany a hlavně špičku týpí obsadila mračna létavých mravenců, byli úplně všude.

V podvečer pak Siky zadal první úsek etapové hry - družstva musela vyrobit tzv. koňský smyk, povoz za koně, na kterém indiáni přepravovali své domovy. Naším cílem pak byl závod, kdy si na smyk sedl nejmenší člen družstva a povoz musel vydržet okruh okolo tábora. Byla to prča.

Jelikož jsme opět (asi počtvrté) ztratili naši táborovou vlajku, nakreslila Renatka novou a měla tudíž právo si ji i pověsit na stožár, který stál uprostřed mezi stany, a který hlídka střežila proti přepadu. Jinak je hlídka samozřejmě zejména kvůli nespavcům, ukňourancům, plačkám, zlobilům, nedejbože nemocným.

Nedělní program měl na starosti Tonda s Mončou. Začali jsme ho bojovkou s dostavníkem převážejícím zlato. Dostavník byla dřevěná paleta, na které byly navršené papírové koule představující zlato. Členové družstva se palety drželi, pouze jeden z nich byl obránce a běhal okolo, přičemž chránil dostavník před napadáním ostatními tými. Počítaly se ukořistěné i ztracené koule.

Pak měl Siky další část etapovky s názvem Lov kožešinové zvěře, ta se ale protáhla a dohrávala se až po koupání. Hrála se na kopečku za táborem a obsahovala celkem 12 utkání družstvo proti družstvu.

K obědu jsme měli koprovku s masem i vajíčkem, mňam. Po poledním klidu jsme se odebrali k jezeru, kde nás čekalo pro dvě družstva koupání a pro zbylá dvě družstva rýžování zlata. Na dva dny jsme tu totiž měli odborníka na slovo vzatého - Honzu. Ten rýžoval zlato závodně, a tak nám ukázal, jak se pracuje s pánví. Strny namíchal už přes den čtyři kýble se stejným počtem "zlatinek", což byly protentorkát na zlato nastříkané broky, to zase zajistil Tom. Družstva měla půl hodiny na to, přerýžovat v příšerně studeném potůčku celý kýbl a najít co nejvíc zlata. Měli jsme půjčené dvě pánve, každý jiný typ, tak každé družstvo mělo danou pánev na 15 minut, pak si je prohodili. Jinak samozřejmě rýžovali všichni v ešusech nebo víčkách od nich. Nutno uznat, že kromě té studené vody to všechny bavilo. Pak se dvojice družstev prohodila. Vedle koupání byl i kiosek, takže nanuky šly na dračku.

K večeři jsme měli boloňské špagety, ty milují všichni. Za tmy jsme pak rozdělali oheň, u kterého nám Siky s Tondou vysvětlili celý princip celotáborové hry. Tu vyhraje to družstvo, které propojí na mapě nejvíce městeček. Čím víc úspěchů v etapovce, tím rychleji se postupuje. No a šlo se na kutě.

Tím ale dnešní program nekončil - přišel totiž přepad ze Šipek. A nedopadl dobře. Sice se nám je podařilo včas zastavit, obzvláště díky Strnymu, který ví, na kterou zamaskovanou dívku skočit. Ale Tonda s Bosákem se střetli natvrdo a spadli na ocelové kůly k vojenskému stanu. Bosák byl chvilku v bezvědomí, krve všude spousta, naštěstí oko jako takové zůstalo uchráněné, bylo to u obou o milimetry. Takže oba dva skončili večer v nemocnici Jindřichův Hradec.

Programu dneska vládla Kika, Hanz a Kuba. Celé dopoledne probíhala hra o stavbu westernového městečka, což je klasická strategie, akorát se u toho i fyzicky běhá. K obědu jsme zdlábli výborné karbánátky s bramborovou kaší a po poledňáku se vydali koupat. Byl krásný teplý den. Ale kromě klasického čvachtání se pořádal i závod o Miss Mokré tričko. Princip je jednoduchý, členové družstva se střídají, každý musí vběhnout do vody až k vedoucímu, tam si sundat tričko, namočit, nandat zpátky na tělo, vyběhnout ven a tam do kýble tričko vyždímat. Vyhrávají nejlepší ždímači, to je jasné.

Po odpolední svačině překvapila Kika ostatní kvízem - jaký mají děti postřeh. Týkalo se to např. Monči tetování a ponožek, Kiky podprdy, různé součty věků vedoucích apod. Pak jsme všichni popřáli Máje k 15. narozeninám, které dnes oslavila. K večeři jsme měli rizoto s okurkou (nebo okurkem?) a kečupem.

Večer se opět dostal ke slovu Siky s další etapou "Přenášení ohně". Nejprve musela družstva rozdělat oheň pomocí křesadla Fire Steel. Byla už celkem tma, sucho a vítr, druhá část úkolu, tedy přenést plamen k velkému ohništi, byla pro hasiče výzva ... bohužel jsme neměli co hasit, máme to až přehnaně posichrované. Mohla být alespoň nějaká akce ... dělám si srandu. Každý zvolil osobitý styl, ale důležité pak bylo rozdělat nové ohniště ve velkém kruhu. Nakonec vyhrálo Vojtovo družstvo.

V noci přišel další přepad, tentokrát to byli naši hasiči - Štemby, Jirka, Šíša, Lucka, Kačka, Nikoleta a Hanka. Část u nás přespala do rána. 

Dobré ráno, děti. Je třeba se hned po ránu pozabíjet ... dělám si srandu, ale první ranní hra byla klasická vybíječka s papírovými koulemi, tým proti týmu. Programu dnes vládla Dáša, Renka a Tom. Dopoledne pak vypukla Indiánská stezka, kdy týmy získávaly na základě jednotlivých úkolů Ducha ohně, větru, vody, zvířat, rostlin a země. Tato hra probíhala až do oběda.

Sice píšu vždy jen o hlavním jídle, ale každý, kdo s námi jezdí, ví, že zejména Maruška pro nás připravuje vynikající polévky, dneska byl kuřecí vývar s nudlemi. Polévky jsou nejlepším zdrojem minerálů a solí, díky čemuž nikdo nedostává křeče při náročném běhání, a tak na tom dost bazírujeme, aby se na táboře s polévkami nemachrovalo tolik jako ve školní jídelně. Tam je totiž moderní polévky nejíst a hned vyhazovat. Jenže polévka od Marušky je vždy luxusní. Jako druhé jídlo jsme si pochutnali na hamburské vepřové kýtě s knedlíkem, mňam, mňam.

Po poledňáku se šlo k vodě, ale tentokrát byl program hodně specifický, protože ho řídil Tom. A byl to jeden z nejzajímavějších úkolů, který děti dostaly. Každý tým dostal sirku a cílem hry bylo vyměnit ji s kýmkoliv v kempu za jinou věc. Vyhrát měl tým, který přinese na konci hry nejhodnotnější dar. Když Tom vyprávěl, jak před lety na táboře na Novém Řadově přivedlo jedno družstvo živou kozu, myslel jsem, že to nejde překonat. Omyl. K dětem se dostalo např. pivo, reflexní vesta, teploměr, různé konzervy, zmrzlina či peníze, jedno družstvo mělo nakonec hotovost 590 Kč. Lidé jim nabízeli dokonce i staříka / stařenku či manžela, ale to je jenom taková fráze. Jenže Vojtovo modré družstvo tohle překonalo, protože přitáhlo kočárek i s dítětem a k tomu ještě jedno dítě mimo kočárek. Rodiče už toho měli evidentně dost, tak si radši vzali nějakou kravinu a šli se dospat.

K večeři byly nudle s mákem, a pak následovala výroba totemů. To taky vymyslel Tom a všichni se na nich vyřádili. Končilo se za úplné tmy a některé totemy byly tak mohutné, že nedržely v zemi a padaly. 

Siky měl dneska etapovku až na úplný závěr, noční hru, kdy cílem bylo připlížit se nenápadně lesem až ke světlu a to sebrat. V úseku lesa jich bylo několik, ale mezi nimi byly strážci, koho poznali, ten končil. Chodilo se po týmech, ale moc se to nepovedlo. Díky Davidovi vyhrálo družstvo žlutých.

Na dnešní krásný prosluněný den jsme měli naplánovaný výlet na nedalekou rozhlednu U Jakuba. Cesta byla asi 3 kilometry a vedle přes známý skalní útvar Ďáblova prdel, což se všem líbí nejen podle názvu. Udělali jsme si tam fotku a pokračovali dál dolů k jezírkům a následně zase do kopce. Kdo chtěl, ten mohl vylézt s námi nahoru na rozhlednu, je odtud nádherný výhled. Celý areál je moc pěkný, plný atrakcí pro děti. Můžete si tady nakoupit nanuky, zmrzliny, klobásku, limču, pivko apod.

Na oběd už jsme byli zpátky v táboře, protože byl řízek s bramborovým salátem, ten bychom si nenechali utéct. Pak byla zase polední pauza, abychom si trochu orazili, bylo fakt horko. Odpolední program se odehrával zase u vody. Nejprve byla hra se sundaváním ponožek. Možná se to zdá jednoduché, ale celé družstvo leží na zádech do kolečka a drží nohama kýbl s vodou. Postupně si musí všichni sundat ponožky a následně zase nandat. Hra je na čas. Jelikož máme ale šikovné hasiče, nikdo se nepolil, což jim bylo natolik líto, že vypukla bitva jen tak. Mezitím měl Plešoun připravenou skvělou hru "Dobrý den, pytle ven" s vytahováním pytlů s pískem z rybníka. U toho se nakonec namočili a pobavili všichni. Nakonec byli ale mokří úplně všichni, z ničeho nic přišla bouřka s průtrží mračen, takže proběhle evakuace Crafterem zpět do tábora. 

K večeři jsme měli rajskou s čufty a těstovinami. Dneska večer jsme dali volno, přece jenom je toho programu spoustu a občas je třeba si odpočinout. Ale znáte to, vedoucí byli úplně grogy, děti lítaly po táboře dlouho do tmy.

Čtvrteční den byl pod vedením Dáši, Monči a Verči a začínalo se hrou, kterou jsme si vymysleli před mnoha lety pod názvem Matrix, ale tady bychom jí mohli klidně říkat "Uhni před kulkou, kojote!" Cílem je trefit všechny vedoucí papírovou koulí a získat "ucelenou kolekci" zastřelených kojotů. Nejhorším střelcem ze všech byl Vojta, nejlepším pak Kuba R.

Další hrou, z které ovšem nemám žádnou fotku, protože jsem byl na stanovišti střelby ze vzduchovek, byl Útěk z vězení. Cílem bylo vykopat tunel z vězení, týmy si musely sehnat předměty jako lžíci, lopatu, krumpáč či dynamit. K obědu bylo zase velký labůžo, po uzené polévce nás nacpali vepřovými výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Přiznávám, že poledňák jsem profuněl s plným panděrem, a to jsem musel připravovat bludiště.

Ztraceni v jeskyních, tak se jmenovala další část Sikyho etapovky, kdy soutěžilo na čas každé družstvo zvlášť. Vytvořili jsme složité bludiště z provázků, se zavázanýma očima jsme  na něj postupně vypustili všechny členy družstva a ti pouze po hmatu hledali cestu z bludiště ven. Vše se hrálo beze slov, jakmile se první z družstva dostal k cíli, směl si sundat šátek a navigovat ostatní, aby co nejrychleji vylezli z bludiště. Navigovali postupně Miky, Denis, Nela a Kačka.

Zároveň s jeskyněmi se hrála oblíbená hra do letních dnů - přelévání hrníčků, kdy hrála vždy dvě družstva proti sobě. Všichni jsou u toho mokří, ale nikomu to nevadí. Odpoledne po svačině měla Verča připravený v lese Gamebook, kdy družstva skládala příběh z jednotlivých částí textu rozmístěných po lese.

K večeři si pro nás připravili naši milí kuchaříčci fantastické překvapení v podobě švédských stolů. Museli jsme děti držet násilím bokem, abychom si mohli načančané mísy alespoň vyfotit, a pak je vypouštěli postupně, aby nedošlo k bitvě. Nejlepší byl Šimon, nandal si obrovskou kopici, která mu pak spadla na prašnou zem. Betynka má taky ráda švédské "pod"stoly.

Den to byl nabitý, ale stejně největší úspěch měla noční etapovka Vysvobození z indiánského tábora. Vyžadovalo to hodně příprav, tak jsme zahnali celý tábor do stanů. Když přijel šerif na koni, vypukla vřava. Přepadli nás indiáni a unesli do svého tábora naše druhy. Nikdo si přitom v nastaném zmatku nevšiml, že jim zmizel vždy jeden člen týmu. Toho skutečně indiáni svázali ke kůlu u ohniště. Družstva musela získat zprávu, že se musí vplížit do tábora a zajatce osvobodit (zpráva je vyfocena další den). I když šerif naznačoval, že musí osvobodit všechny zajatce ze svého týmu, dětí si nikdo nevšímal a všichni se snažili osvobodit jenom své vedoucí uvázané o pár metrů vedle. Vzrušení mezi dětmi bylo obrovské, v Týpí bubnovaly indiánské bubny (a pak i indické melodie, holt Kuba nerozlišuje Ind / Indián), strážci nenadále vycházeli od ohniště, koho sejmuli, ten si musel znovu dobít život uprostřed tábora. Někteří byli tak nadšení, že osvobozovali i vedoucí ostatních týmů. Když se ohlásilo první "vítězné" družstvo, byli jeho členové moc překvapeni. Nechal jsem je přepočítat a jeden bojovník jim scházel. Až pak jim to došlo a začalo se nanovo. Ale byla to fakt sranda a užili jsme si to všichni.

Tak, a tady končí každá sranda. Každý rok válčím s tím, že už si nepamatuji, co se v daný den na táboře dělo, a tak jsem si udělal ve čtvrtek večer poznámky. To ale znamená, že dneska už poznámky nejsou. Tak si budu vymýšlet, jako ty roky předtím.

Návod na první hru byl ukryt v dopise, který je vyfocen na první straně. Někdo získával lístečky, jiný s nimi obchodoval. Do toho se po svačině přimíchala složitá šifra a mapa Spojených Států Amerických, která se pak dohrávala po poledňáku. Víc si nepamatuji. K obědu byla hovězí polévka s játrovými knedlíčky (tu si pamatuji, tu jsem si přidal) a kuře s bramborem. Také si pamatuji, že nám přijeli během poledňáku vyvézt a navonět záchody, to vám bylo najednou vůně plný tábor.

Odpoledne jsme se převlékli do kostýmů a udělali si společné foto. Další velká hra, která bavila fakt úplně všechny, se hrála v kostýmech po jednotlivcích a nebyla hodnocena na týmy. Připravili jsme klasickou pouť, tedy ohromné množství disciplín, za které získávali bojovníci žetony. Za ty si mohli vystřelit vzduchovkou nějakou cenu na střelnici a nebo si dát panáka kořalky v báru. Většina našich Indiánů má problém s ohnivou vodou, protože jim nesmírně chutná, takže se nám tábor ztřískal do němoty. Monča jako vrchní barmanka "Divoká Lou" prodala i ty největší patoky. I když se diskotéka dělá běžně večer, my ji uspořádali hned odpoledne a uznávám, že si to všichni moc užili. Největším tahounem byl 100% Plešoun, který musel být v minulém životě kolotočář, jinak si to neumím vysvětlit. A nebo go-go tanečnice, to možná spíš.

Večer jsme zapálili slavnostní oheň, u kterého máme tradici, že kdo drží tzv. faguli (tedy zapalovací louč), promlouvá k ostatním a říká, co se mu na táboře líbilo. Letos mluvili snad úplně všichni, což bylo super. Bylo fakt vidět, že se tábor všem strašně líbil. Pochválili jsme také naši skvělou kuchyni. A jako každý rok, došlo na vyhlášení výsledků ... jelikož to ale nemám poznamenané, tak to nevím. Důležité ale je, že si každý odnesl na památku nádherné triko s motivem Divokého západu. Nakonec jsme si udělali společné fotky družstev, Renka s Eliškou vytáhly kytary a začalo se zpívat. A kdo už byl moc unavený, šel na poslední kutě.