Otava 2021

V pátek odpoledne jsme se začali scházet trochu dřív, protože proběhlo hromadné testování na Covid-19. Všichni prošli a mohli jsme vyrazit autobusem a Craftrem směr Sušice do kempu Dobršín. Tam už na nás čekala naše osvědčená parta ze zázemí - Maruška, Eva, Dana, Venca a Tomáš, Zdeněk dorazil později. Postavili jsme stany, vysvětlili si pravidla a někdo se šel ještě koupat, protože bylo horko a krásný podvečer. Pak jsme rozdělali táborák a sedělo se u ohně.

Většina fotek z pátka je od Mošnyho.

Začnu trochu netradičně, protože takhle to my hasiči z Lišova rozhodně běžně nemáme ...

BYLO KRÁSNÉ TEPLÉ PROSLUNĚNÉ RÁNO. Nesmějte se, klasicky nám leje, sněží a nebo se nám dělají rampouchy u nosu, jež povolují až nad ranní kávou. Ale bylo tak pěkně, že někteří spali pod širákem. Po snídani jsme sbalili stany a nastoupili na pravidelné školení. Našimi letošními průvodci po řece byla skvělá parta vodáckých instruktorů - náš oblíbený Fanda zvaný Bery, nejukecanější Proton se svým bouřlivým školením a vzadu nás jistil Miky. 

Vyrazili jsme na vodu. Teklo to parádně a nedrhli jsme tolik, jako před pěti lety. A byl fakt hic. I přesto jsme vyrazili na zříceninu hradu Rábí, rychle jsme tu velkou haldu šutrů prolezli a zamířili na slibovanou zmrzlinu. K řece jsme se vrátili rozhicovaní, tak jsme se šli vykoupat a poté pokračovali. V kempu Velké Hydčice jsme byli opravdu brzo. Dost nás zarazila obrovská fronta u kiosku, ale pak většina lidí odplula dál do Horažďovic a večer to bylo už v pohodě. 

V kempu nás čekala Zuzka, Siky, Šárinka a Lukášek, s nimiž jsme byli domluveni. K večeři jsme měli vepřové maso na paprice s rýží, bylo to vynikající. Po večeři se rozloučil Plešoun s dorostenkama, jež zítra budou bojovat na krajském kole v ČB o postup do republiky. Před západem slunce to vypadalo, že nás přepadne fakt obrovská buřina, ale o fous nás minula, zatímco pustošila republiku. Letos jsou vůbec strašně silné bouřky. Ale nám to nevadilo, aspoň bude voda. A když bylo po bouřce, rozdělal se zase oheň a mohli jsme si povídat v záři plamenů až do noci.

Jestliže jsme včerejší úsek zvládli rychle, tak dnes to bylo přesně naopak. Čekalo nás asi 11 jezů, spousta volejů a hodně pádlování. A to jsme měli z minule všichni pocit, jak Otava krásně teče. Projeli jsme Horažďovicemi, za nimiž je jeden velký jez, který úžasně potápí lodě. Své by o tom mohla říct Terka s Pívákem, jež si to zkusili rovnou dvakrát. To Véra s Kubou mi udělali pro fotku tak úžasnou podívanou, že jsem hned od začátku věděl, jakou fotku použiji jako úvodní.

Velkou zastávku jsme udělali v pěkném kempu Střelské Hoštice. Honza naučil ostatní dýchat ve vzduchové kapse pod jezem. Největší radost z toho měla Janička, náš benjamínek výpravy, když na ostatní volala: "Pojďte, to je strašná prča!!!". Cestou jsme neustále zjišťovali výsledky, jak dopadly naše holky na krajské soutěži. Hlavně Váňa s Kubou byli na příjmu a vše nám za tepla bonzovali, takže jsme se hned dozvěděli, jak holky dopadly, ale nesměli jsme to prozradit, bylo to "tajné". Dopádlovat až do Katovic mi přišlo hrozně dlouhé a dneska už i únavné, ale zvládli jsme to a kolem půl sedmé byli na místě. Chvilku poté, co jsme postavili stany, se kempem rozhoukala siréna hasičského auta a z něj vycházel hrozný řev: "Tak jsme druhý, no a co!!!" Holky i s Plešounem už hodinu čekali, než připlujeme.

Večer byl plný zranění a nehod, že z toho měl náš nejlepší zdravotník Honza plnou hlavu. A to nepomohly ani fantastické halušky se zelím k večeri. Ještě před naším příjezdem navštívil nemocnici ve Strakonicích Venca, když spadl z káry. Pak jsem tam vyslal Terku s Váňou, jemuž bodnutí po včele nateklo celou rukku. Tou hlavní příčinou zranění pak bylo beach volejbalové hřiště za našimi stany. Nejprve nastoupila "fakt zkušená garda". Písku tam prý nebylo nejvíc, to mohl potvrdit zejména Jarda, jenž si asi zlomil prst na noze. Po nich šly děti a až do tmy tam mlátily do míče. A aby toho nebylo málo, tak si Anetka uhnala na soutěži úpal, takže pro ní o půlnoci přijela mamka. Co se dá dělat, ztráty jsou povoleny.

Ráno v Katovicích bylo krásné a poklidné. Navíc jsme vyráželi trochu později, Zdeněk odjel včera do práce a někdo musel dojet Vencovi pomoct vyndat polní kuchyně do kempu ve Štěkni. O půlnoci se nám vyměnil i vodácký instruktor, Bery odjel a nahradil ho dredař Johan. To byl taky fajn pohodář. 

Dnešní cesta vedla hlavně přes velké město Strakonice. První velkou zastávku jsme udělali v kempu Podskalí těsně před Strakonicemi po pravé straně. Koupání, svačina a pivíčko, to by nám šlo. Město samotné jsme jenom projeli a už se nikde nezastavovali, jenom pod každým mostem jsme tradičně mládili do lodí a křičeli naše oblíbené "Hasiči Lišov, buch buch - buch buch buch!". Ten největší jez se opět jako jediný na celé řece přenášel a lodě se posílali korytem dolů.

Za Strakonicemi je po levé straně menší jez a u něj kemp Slaník, kde jsme dali také pauzu. Kromě Véry s Kubou sjeli ten jez asi všichni, ale tahle dvojka nezklame. Chlapi se pak snažili zastavit vodu svými těli, ale ta mezi pupky a plešemi pouze ladně protekla. Těsně před naším cílovým kempem Štěkeň je takovej blbej jez. Našli jsme místo, kde se to dá jet, ale dole se muselo mezi šutry dost zatáčet a ne každý to zvládl. Jel jsem první, abych našel výstupní místo pro lodě, ale utopenců bylo prý dost. Nevadí, ztráty jsou prostě povoleny. A kdo se neutopil, dal si k večeři řízek! 

Někteří jedinci zamířili k novému a moc pěknému kiosku s velkou krytou terasou, jiní (jako např. já) si dali pětiminutovou (možná trochu víc) odpočinkovou pauzu. Jenže foťáku se ujmula Renatka, a ta to potupně zvěčnila. Kdo chtěl, vyřádil se na velké nafukovací trampolíně. Véra oslavovala titul "největší vodácký utopenec", byla na to náležitě hrdá. A pak přišel vítr, bouřka a slejvák, který se v noci ještě zopakoval. Mošny musel jedny holky evakuovat do Craftra, neboť jim zateklo do stanu.

Ráno bylo mokro, ale už nepršelo a ani přes den moc nemělo. Sbalili jsme zázemí, které odjíždělo domů a vyrazili na řeku. Po bouřce teklo mnohem víc vody. První jez je úplně blbě vyřešený, museli jsme vylézat po levé straně a nastupovat dole do silného proudu, ale poradili jsme si. Ještě předtím jsme ale zažili nevídanou švandu, když dostal Denis naprosto nekontrolovatelný záchvat smíchu z toho, že se holky bojí ryby (poté, co jim mrtvolu hodil do lodi). A to jí ukradl dvěma rybářům, co měli políčeno na sumce. 

Ačkoliv jsme měli s Jardou z minule pocit, že tenhle úsek je enormě krátký, zas tak rychlé to nebylo. Jedinou velkou pauzu na svačinu jsme udělali u opuštěného stavení U Jirkalů. Tam jsme také zahlídli kroužit vysoko nad námi obrovského orla. Tento poslední úsek je docela peřejnatý a někoho to dokonce i otočilo. Okolo Kestřan jsme jenom projeli, ačkoliv měl Honza připravenou pánev na rýžování zlata, ale měli jsme skluz. Závěrečným jezem byl Zátavský mlýn, kde si měli těžší háčci vystoupit, aby nebyli tak mokří. To, že pak budou muset projít množtvím kopřiv, se předem neřeklo. A už tu byl soutok s řekou Blanicí kousek od Putimi. Tam už čekal náš autobus a pro lodě se přiřítil vždy usměvavý Monty. Vytahali jsme vše na břeh, rozdělili na kopice, uklidili po sobě odpadky, převlíkli se z plavek, stihli jedno rychlé pivko na stojáka, udělali společnou fotku a šup do autobusu ... a domů. Co vám budu povídat, vzbudilo mě jenom, jak někdo blízko mě strašně chrápe, ale sotva jsem procitl, tak přestal. V Lišově jsme pak předali unavené vodáky rodičům a večer na hasičáku vše uklidili.