19 červen 2026
Tábor Uhřínov 2026
15. - 22. srpna 2026
Zdravíme všechny rodiče,
vaše ratolesti se mají dobře, jak jinak. Ale abyste nám věřili, zde jsou fotky a stručný zápis z uplynulých dní.
Sobota 15. srpna 2026
Tak jsem odjeli na tábor. Odjezd se nám lehce protáhl a cesta nám trvala necelé tři hodiny. Cestou jsme stavěli jednou na D1 na benzíně, ale jinak proběhla cesta bez nejmenšího problému.
Nejprve jsme si rozdělili stany, pak proběhlo seznámení s táborem a následovala Sikyho hra na rozdělení družstev. Každý se musel dostat po provázku až ke svému týmu.
K večeři jsme měli výborné halušky a nevyhodilo se vůbec nic!!! Ani nezbylo na přidání - dokonce ani na kuchaře. Po večeři následovala scénka, která uvedla děti do celotáborové hry - cestovatel a dobrodruh Casian nalezl v džungli starodávné runy, ale netušil k čemu jsou. A proto povolal bláznivého vědátora profesora Bořivoje Tečku. Jenže zatímco profesor vysvětloval dětem, jak vzácný je to nález, dobrodruh se v přístroji povrtal a nástroj omylem vybouchl. Nikdo teď neví, do jakého časového období se zítra probudí. Ale všichni se musí snažit složit runu zpět, aby se čas vrátil tam, kde má být.
Na závěr dne jsme pustili dětem kino s nádherným tématickým animákem Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana. Jenom jsme to nedokoukali, pokračování příště.
Neděle 16. srpna 2026
Antické Řecko
Profesor docent Bořivoj Tečka nás navštívil hned ráno a přes most nás provedl k bohyni Atheně, symbolu Antického Řecka. Athéna měla pro družstva připravenou velkou obchodovací hru, kdy se kšeftovalo mezi antickými městy s různými komoditami jako sůl, ryby, mouka apod. Hra pokračovala i po svačině, ale tam už začínali obchodníci smlouvat. Hru vyhráli žlutí, druzí byli modří, pak červení a poslední zelení. Nejlepším obchodníkem byla Maru.
K obědu jsme měli výbornou polévku a kuře na paprice s houskovým knedlíkem. Mé předsevzetí o nepřidávání nefunguje, všichni jsme se nacpali k prasknutí. Polední klid je vždy do tří hodin. Poté nastoupila s hrami bohyně Héra. Prvním úkolem bylo sestavit amforu, a pak si jednu skutečnou i vymalovat. K tomu jsme malovali i skleněné tubusy. Amfóry vyhráli zelení.
Dalším úkolem z antického Řecka bylo sestavení opravdového akvaduktu. Úkolem mladších bylo nanosit v papírových kalíšcích vodu na hlavě. Starší pak museli sestavit na rovině funkční akvadukt v délce min. 2 metry. Vyhrálo družstvo, kterému se podařilo přepravit přes akvadukt nejvíce vody do namalované amfory. Vyhráli žlutí, ale úplně plnou amforu měli i červení, jen později, takže byli druzí.
K večeři jsme měli rizoto s červenou řepou. Ač děti normálně červenou řepu nikdy nikde nejí, u nás na táboře se za poslední léta dlabe ve velkém. Po obědě jsme pověsili na stožár novou táborovou válku, kterou malovala Kiky Z. a každý z dětí se na ní podepsal. Naší oddílovou táborovou vlajku už zase nemůžeme najít (jako ostatně pokaždé). Hned poté jsme vyřešili nějaké organizační záležitosti, vyhlásili výsledky a rozdali body za uplynulý den. A konečně jsme vysvětlili i systém celotáborové hry. Cílem je získat co nejvíce času, jenž představuje křemičitý písek odměřený přesně podle vyhraných bodů. A za úspěšné sestavení akvaduktu dostal každý oddíl i runu vody. Rozbitý stroj času se starobylými runami se musí totiž spravit jedině správným sestavením všech sedmi run do posvátné desky.
Pak jsme odstartovali poslední hru dnešního dne – po táboře byly rozmístěné kartičky s jednotlivými řeckými bohy, jejich božským úkolem, partnery a libůstkami. Družstva měla za úkol sestavit co nejdřív správné řešení. Pak bylo devět a vyhlásila se večerka.
Pondělí 17. srpna 2026
Průmyslová revoluce
V půl čtvrté ráno se začala obloha čertit, blesky šlehaly a přišel i pořádný slejvák. Udělali jsme s Kubou a Šíšou rychlý průzkum, ale všichni byli v pořádku, v suchu a většina dětí bouřku zaspala. Alespoň nebyla taková zima, jako noc předtím.
Po snídani se profesor Bořík Tečka vydal s družstvy do období průmyslové revoluce, tedy na začátek dvacátého století. Seznámil se zde s kolegou vynálezcem Bořivojem Přetlakem a jeho sympatickou manželkou Gabrielou Parnísabotérkou. Právě jim se rozbil parní stroj, zrovna když musí dodat mouku na trh. Co naplat, družstva musela dát ruku k dílu a stroj sestavit z generátorů a ozubených kol. K tomu dodat i energii potřebnou k chodu parního mlýna. Problémem byla ale celnice mezi státy – díly se oficiálně nesměly převážet přes hranice a muselo se pašovat. Celníci měli dokonce i rentgen, ale děti jsou neuvěřitelně vynalézavé, podařilo se propašovat všechny součástky. A kdo nechtěl riskovat, mohl využít služeb profesionálního pašeráka, který jim za nalezené peníze propašoval vše potřebné. Krásná hra a všem se líbila. Také si s ní dal Bořivoj Přetlak dost práce a několik dnů tiskl díly na 3D tiskárně.
Po svačině přišla na řadu další hra, která se také všem líbila – tedy všem, kteří se dívali. Bylo třeba dopravit mouku z mlýna na trh. Normálně by to neměl být problém, ale když si ho předáváte na papírové kartičce, kterou držíte v puse, není to úplně přesné. A nesmíte se u toho řehtat, funět ani kýchat. Byla to prča.
K obědu jsme měli vynikající květákovou polévku. Polévky jsou na našich táborech velmi oblíbené. Po nich jsme měli holandský řízek s bramborovou kaší, okurkou nebo – světe div se – s červenou řepou. Zase se snědla do mrtě. Zatímco já sepisuji během poledního klidu zápisky z minulého dne, blíží se k táboru velký déšť. Všechno uklízíme, ale nakonec se bouřka stočila jinam a těsně nás minula, takže jen lehce sprchlo a bouřilo. Přesto jsme museli program trochu upravit, a když už jsme byli schovaní, začali jsme stavět papírové vlaštovky, protože další odpolední hra byla na stavbu letuschopného modelu letadla z přírodních materiálů. I toho se totiž týká období velké průmyslové revoluce. Na stavbu bylo 45 minut a družstva si na nich opravdu dala záležet. Po dostavbě byl ohodnocen vzhled letadel, nejvymakanější mělo družstvo zelených. Pak začala soutěž, čí letadlo doletí dál. Každý měl tři hody, každý hod se měřil pásmem a lety se sčítaly. S obrovským náskokem vyhráli žlutí, jejichž letadlo mělo úžasné letecké parametry. Také jsme stihli ještě drobnou hru o první inidicii, která dovede družstva poslední den k sestavení správné kombinace stroje času.
Pak přišel delší a vytrvalejší déšť. V jídelně jsme tedy rozdali body za hry a odsypali písek do připravených nádob. K večeři jsme měli hotdogy. Po večeři déšť přestal a začala poslední hra. Družstva mohla nakoupit suroviny na oheň a pustila se do rozdělávání ohňů v prostoru oficiálního ohniště s kamínkovým podkladem. Normálně by to nešlo, neboť je na Vysočině zákaz rozdělávání ohňů, ale po dešti bylo vše mokré. Vyhráli žlutí, kteří rozdělali oheň první. A bylo půl deváté, takže se šlo půl hodiny na to spát. Jo a vedoucí si teď oblíbili hrát si AI, jestli to poznáte. Nicméně celý den byl pohodový a bez nejmenšího problému.
Úterý 18. srpna 2026
Středověk
Naše táborníky hned při budíčku přivítal velitel středověké hradní stráže Denis Hlásnátrouba. Nechal nastoupit celou posádku, načež přivítal krále Bořivoje Udatného se svou chotí královnou Zuzanietou. Následoval výcvik hradní posádky.
Po snídani čekala družstva celo-dopolední hra plná úkolů. Cílem bylo oběhnout a splnit všech dvanáct úkolů (např. střelba z luku, vzduchovky, házení kroužků na meč, přelézání lana, unicorn-horsing, boj se zápasníkem sumo aj.). Museli také složit básničku. Ze zprávy v morseovce se dozvěděli, že je večer čeká středověká párty. A na jednom místě byla zakopána runa Země. Hru vyhráli červení. Smůlu mělo družstvo zelených a žlutých, neboť jim modří omylem přemístili označení kopání pokladu, takže ti ho nemohli najít. Na výsledek by to ale nemělo smysl, jen nám tato dvě družstva přišla později. Za odměnu pak mohli zvalchovat Vojtu, který za modré nesl odpovědnost a měl to nahlásit.
K obědu jsme měli zase výbornou uzenou polévku a špecle s uzeným masem a zelím. Bylo to mňamózní. Mám také jeden postřeh z jednání na místních technických službách ve Velkém Meziříčí. Venca tam jel dojednat smlouvu na likvidaci odpadu, jak nám bylo řečeno v sobotu při přebírání tábora. Jedna moc milá paní Vencovi sdělila, že kolegyně, která smlouvy řeší, má dovolenou, a že „si máme odpady odvézt tam, odkud jsme přijeli“. Fakt úžasné řešení. A to třídíme úplně všechno, takže netříděného odpadu je jen trochu.
Odpoledne měl připravenou velitel hradní posádky Denis Hlásnátrouba. Se slovy, že v tom má král bordel, ale naštěstí má skvělého velitele, vypustil družstva plnit čtyři úkoly. Jedni museli probíhat dráhou s dlouhou dřevěnou tyčí, druzí se zabývali bylinami a připravovali čaj, třetí se museli vplížit do strážnice a ukrást tam náplně do nových palných zbraní. Poslední sestřelovali koulemi papírové ruličky. Za každé splněné stanoviště získalo družstvo část číselného kódu, s kterým pak otevřeli zamčený ešus. Tam stálo, že musí najít velitele a říct mu heslo, které v ešusu našli. Jenže velitel se ztratil. Našli ho až zbaběle se schovávajícího v kadibudce. Po odpolední svačině si družstva ještě udělala bylinkový čaj, který si předtím namíchali. Následovala stavba zámku pro krále a královnu v lese. Je neuvěřitelné, jak jsou všichni tvořiví, protože stavby byly moc pěkné.
Celé odpoledne drobně poprchávalo, ale po setmění začalo vytrvale pršet. Nám to ale nevadilo, vypukla totiž slibovaná středověká párty i se středověkým barem plným středověkého alkoholického pití. Mohli jste si tak objednat aperol, rum, whisku, ale největší úspěch měl Barbiešampáňo. Drinky měly různou barvu i příchuť a barmani se dobře bavili, když to tanečníci ochutnávali. K tomu byl na stolech připraven raut, za který by se nemusel stydět ani Karel IV. Diskotéka jela na plné pecky, všichni rozvlnili svá brnění i ztuhlé kosti. V půl desáté byl konec a byla vyhlášena večerka. Po zbytek večera byl klid.
Středa 19. srpna 2026
Pravěk
Sotva děti vystrčily ráno hlavy ze stanů, nestačily se divit. Čuměl na ně totiž chlupatý, zarostlý, vousatý, smradlavý pravěký muž s oštěpem. Jmenoval se Kámen. Vedle něj byl druhý, který vypadal trochu jako italská Cikánka, ale také se jmenoval Kámen. A poslední byl jen v jutovém pytli. Jeho jméno snad ani nebudu prozrazovat. Ano, stroj času nás dnes zavedl do pravěku – mezi mamuty, přesličky, lovce a sběrače.
Po snídani vypukla zase hra na celé dopoledne. Jednotlivé kmeny měly za úkol sestavit pravěkou vesnici. Princip byl obchodovací, směňovací, lovci lovili zvěř, sběrači sbírali potraviny.
K obědu jsme měli knedlíčkovou polévku a vepřové maso s rýží. Po poledním klidu následoval lov mamutů, což byla hra, která bavila mamuty i lovce. Mamuti v podání Vojta, Adam, Denis a Strny běhali po táboře, měli v ruce kly, děti je honily, musely mamuta obstoupit s utrhnout mu ocas. Vyhráli modří, kteří ulovili mamuta čtrnáctkrát.
Po svačině musela družstva sestavit zprávu v pravěkém jazyce znaků. Vedoucí měli na sobě připnutý klíč ke zprávě, ale získat ho nebylo úplně zadarmo. Denis alias DJQ chtěl zazpívat, Tom je nechal předvádět blázny na útěku, u Sikyho se klikovalo, Kika si nechávala dělat masáž smadlavých nohou, Zuzka měla zamotanou sestavu ruce / nohy, u mně se museli zaksychtit na objektiv apod.
Podvečer jsme vyhlásili výsledky a rozdali písek. Pak jim pustil Tom zbytek rozkoukaného filmu ze soboty s tím, že jsou urvaní jak koně, musí si odpočinout a už je necháme být ...
... jen do noční hry. Čekaly je čtyři disciplíny. Přechod lávy, stavba haldy kamenů s přepálením provázku, azimutovka ve tmě s hledáním dvou zakopaných sklenic a nakonec děsně těžká a náročná Záchodová hra, kdy cílem bylo otevřít dva trezové zámky. Z každé disciplíny si družstvo přineslo indicii, která je navedla na jedno místo, kde mělo schovanou runu. Např. indicie bílé ačko, smradlavé boty, středověk a žluté prase odkazovalo na Denisovo stan, kde byla runa v botě. Ale runa nebyla hned vidět, byla zalitá do směsi kukuřičného škrobu a jedlé sody, což udělalo jakousi studenou keramickou směs. Pak si družstvo vyhledalo mága, spolu vyslovili kouzelnou formuli a polili bílý kámen kouzelným lektvarem (octem). Sice to šlo špatně, ale po chvilce lámání se runa objevila. Vyhráli zelení. A pak se šlo spát. Tedy jenom děti, my zase ještě hodinu připravovali další den.
Čtvrtek 20. srpna 2026
Budoucnost
Dnes jsme se vrátili do … budoucnosti. Ano, po rozcvičce, kterou vedl naprosto odpočatý Vorlík, na naše časoturisty čekali dva kosmonauti z budoucnosti Monča a Kuba. Děti dostaly za úkol rozluštit zprávu, která jim přilétla z vesmíru. Znaky byly nečitelné, plné cizích tvarů a klíč byl schovaný po širokém okolí. Vyhráli žlutí.
Druhou hrou bylo získat runu Života spolu s vesmírnými krystaly, které ale hlídali hnusní a bojovní mimozemšťané. Klasická běhačka s vybíjením baví vždy.
Bylo hrozné horko, všichni byli splavení jak koně, tak jsme je zchladili jednoduchou, ale také velmi úspěšnou vodní hrou. Cílem je nanosit v tričku co nejvíce vody. Že to nejde? To byste se divili, koukněte na fotky.
K obědu jsme měli zeleninovou polévku a řízek s bramborami a okurkovým salátem. Přes poledňák jsme si pořádně odpočinuli, ke konci přišel déšť, ale ten nám dal tak 15 minut čas, díky čemuž jsme v rychlosti stihli nafotit celotáborové fotky v maskách. Pak se okolo tábora prohnala supercela, která nás ale opravdu jen lízla, což bylo fakt docela štěstí. Když bylo definitivně po dešti, nabili jsme zbraně a čekali na tu nenažranou mimozemskou verbeš. Ve zprávě z rána totiž znělo, že se k Zemi blíží mimozemská invaze, která se rozhodla lidstvo vyhladit. Úplné téma Problému tří těles. Neměli ale šance, naše hvězdná pěchota je zašlapala do země jako hmyz.
Mezitím do tábora dorazil úplně jiný mimozemšťan. Přímo z cest po Španělsku a ostatních státech Evropy přijela na tábor Renatka. Děti ji nadšeně vítaly. Bylo to překvápko, nikdo o tom nevěděl.
Původně byla naplánována další běhací hra, ale kvůli únavě jsme program změnili a pustili dětem animák z pravěku, při kterém musely odpovídat na kvízové otázky z děje. Díky tomu se jim podařilo splnit další úkol. Dostaly mapu hvězdné oblohy a po setmění měly týmy sestavit na ploše tábora každý svoje souhvězdí a svítit baterkami do oblohy. Co se pak objevilo, uvidíte příště, až mi dodají kluci fotky z dronu.
Pátek 21. srpna
Stroj času
Poslední hrací den začíná. Ráno jsme si dali rozcvičku a chleba s vajíčkem. Děti se už dostaly do současnosti a jejich dnešním cílem bylo zpět složit runy. Dopoledne před svačinou děti sbíraly hřebíky, aby naplnily kotlíky na kladkách. Hřebíky sbíraly z kruhů, které hlídali slepí chytači se svými naváděči. Když nasbíraly určitý počet hřebíků, kotlík na kladce vyvezl písek a runu času. Děti pak měly možnost dělat si s nalezeným kotlíkem co chtějí. Hru vyhráli suverénně modří, i když museli dvakrát spouštět kotlík.
Po svačině jsme si dali hru "boj o internet". Je prostě nová doba, tak si zbytek indicií pošleme přes net. Děti musely nejdříve chytnout signál a když měly tři čárky, navlékly je na provázek, čímž získaly data. Musely se držet provázku se signálem, pokud se cestou za stany rozpojily, spadnul jim internet a musely začít znova. Následovalo nabrání viru, což byl hlavní cíl hry - doručit co nejvíce zavirovaných zpráv. Viry děti nasbíraly házením koulí do kyblíku, a pak se musely dostat přes antivir zpět ke svým kyblíkům. Byla ale možnost získat dodatečnou ochranu anti-antiviru. Dětem jsme tak splnili jejich přání dostat se k internetu. Hru vyhráli červení s největším počtem nábojnic.
K obědu jsme měli drožďovou polévku a boloňské špagety. Po poledním klidu jsme měli poslední a vrcholovou hru. Děti potřebovaly získat nápovědy, díky kterým mohly vyřešit šifru a poskládat zpět runy. Nápovědy sbíraly na třech stanovištích. Na prvním tahaly ešusy přes most na provázku, kde je vybíjeli střelci. Na druhé sbíraly žetonky mezi obry a na třetím si přehazovali balónek mezi sebou. Po sehnání všech nápověd začali všichni luštit. Trvalo to sice déle, než jsme čekali a dětem se skoro kouřilo z hlavy, ale nakonec to všichni zvládli. Nejrychleji po všem tom trápení to vyřešil tým zelených.
K večeři jsme si dali těstoviny s vajíčkem a uzeným. Pomalu nám zapadlo sluníčko, a tak jsme všechny děti nahnali k ohništi. A bylo potřeba vyhlásit celotáborové umístění. Na krásném čtvrtém místě se v celotáborové hře umístilo družstvo žlutých. Třetí místo si vybojovali červení. Druhé místo nakonec dostali zelení. No a našimi vítězi se stalo družstvo modrých. Bylo to však jen o vlásek. Všechny děti dostaly jako dárek táborová trička. Pak jsme zapálili oheň a louči a udělali jsme oficiální ukončení. Poděkovali jsme dětem, které všechno zvládly a byly moc šikovné, vedoucím, kteří vymysleli skvělé hry a o všechno se skvěle postarali, a kuchyni, která nám výborně vařila. Ještě chvilku jsme seděli kolem ohně, a pak jsme poslali děti spát. A tak jsme ukončili náš tábor a zítra už nás čeká jenom balení a odjezd domů.
Renča
Sobota 22. srpna 2026
Odjezd domů a společné fotky
A je tady konec. Ráno už klasicky bez rozcvičky vyčistit zuby, zdlábnout dva koblížky a začíná se balit. A jak je u nás zvykem, měli jsme to hotové opravdu rychle.
Pak proběhlo hromadné focení v táborových tričkách. Bohužel už zde nejsme všichni, schází Dáša, Johanka, Emilka a Jáchym, kteří odjeli už včera večer domů.
Autobus byl objednaný až na půl dvanáctou, tak jsme pomohli s uklizením matrací do nového kontejneru, který tam hned ráno usadil jeřáb. Předali jsme tábor, naskákali do autobusu a před druhou jsme byli u hasičárny.
A abyste nebyli opravdu o nic ochuzeni, přiložil jsem do fotogalerie ještě fotky od Šimona z celého týdne. No a na závěr speciální fotogalerii "Když si děti hrají".
