Letní tábor Stříbrná Skalice

Sraz proběhl v 15:00 a téměř všichni přišli včas ... až na Anťáky, tak jsme jim všem zatleskali. Cesta busem proběhla úplně v pohodě, za dvě hodiny jsme byli na místě. Crafter s klukama už na nás čekal, přeházeli jsme batohy a vydali se pěšky do tábora cca 1,5 km. Rozdělili jsme stany, ubytovali se a proběhla povinná prohlídka tábora. Pak Tonda spustil rozdělovací hru, kdy se musely dát týmy dohromady vč. vedoucích. Fotky týmů najdete v galerii. Schází jenom Lenička, která dorazí zítra. K večeři jsme snědli haldu párků a na osmou hodinu proběhla základní scénka, kdy se Willy Fog vsadí o 20.000 liber, že objede celou zeměkouli za 80 dní. Jenže scénka nekončila potleskem, ale zcela nečekanou hrou - co nejrychleji sbalit batoh na cestu, každý musel dát část svého oblečení či vybavení. 

Ráno padla rána kolem šesté, která nás všechny vzbudila. Ale bouřka nás jenom lízla a my už na budíček a rozcvičku vstávali bez deště. Program měla na starosti dneska Monča se Šíšou, a Šíša před rozcvičkou připravil rozběhávací hru.

Po snídani nás čekala etapovka. Barnabáš musel pro Willyho Foga sehnat protokol o zdravotní způsobilosti, celní protokol a mezinárodní víza. Ale nebylo to jednoduché, úřední šiml byl (vlastně stále je) neúprosný. Navíc se poztrácely věci z kufru a musely se seskládat zpátky. Také lékaři a policie dělali nepříjemnosti. Vlak na nikoho nečekal, ale nakonec ho stihli úplně všichni. Vyhráli zelení, druzí byli modří, třetí červení a poslední žlutí.

Kdo nemá rád čokoládu, ať si zacpe ... pusu. Další hra byl boj o čokoládu. Vždy dvě družstva proti sobě házala postupně kostkou. Kdo hodil jedničku, musel si co nejrychleji obléct navíc dvě trička, mikinu, bundu, boty, čepici a už frčel baštit čokošku. Sice to vidličkou a nožem nejde lejlépe, ale věřte, že se děti nebránily. Ovšem když hodil jedničku někdo jiný, střídali se. Kdo už byl oblečený, běžel se ládovat rovnou. Hra bude pokračovat ještě jindy, kdy budou další družstva proti sobě.

K obědu byla výborná polévka s kapáním a knedlo, vepřo, zelo. Mňam. Kuchaře to fakt zmohlo, někteří nedošli ani do postýlky a ustlali si přímo v kuchyni. Na návštěvu za námi dorazil dneska David s Vikym. Kdo ho nezná, David je náš proudař z původní Dvojky a díky němu frčí tento hasičský web!!! 

Po poledňáku se hrála klasická hra "Kámen, nůžky, papír" družstvo proti družstvu. Ze vzorků koberců je udělána dráha, zástupci z každého družstva skáčí proti sobě, a když se potkají, dají si souboj. Kdo vyhraje, skáče dál, na druhé straně startuje nový hráč. Vyhráli žlutí, druzí červení, třetí modří, čtvrtí zelení.

Během hry nás vyrušil slabší déšť, ale ten brzo ustal, tak jsme mohli spustit po svačině další hru "Znáš evropské vlajky?". Vlaječky byly střeženy hlídači, kteří brali hráčům životy. Sám bych nedal vlajky dohromady, z dospěláků je na to machr Plešoun a Renatka, ale v prostoru byly i nápovědy. Vlaječky se lepily na papír, musely být nalepeny i ve správném směru. Vyhráli červení, druzí byli modří, třetí žlutí, čtvrtí zelení, ale hodnotil se i počet ztracených životů jako malá hra, to sem ale vypisovat nebudu.

K večeři jsme měli boloňské špagety, zase jsme si nacpali papule. A hned po tom přišel šílený ceďák, takže jsme museli další malou hru zrušit. Právě teď je ale po dešti, začíná být tma a tak Monča rozbíhá hru Svíčkový fotbal, kdy si každý hráč nese zapálenou svíčku, navzájem si je sfoukávají a kdo proběhne brankou, dá gól. Fotky už ale asi neudělám, v té tmě to nejspíš nepůjde, leda s bleskem ... uvidíme, třeba je sem dám zítra.

Jinak milí rodičové, nikomu není špatně a nikdo nám tu nepláče. Tomáš

V noci nás navštívil přepad ... ale pochytali jsme je. Přijel Vačky, Dan a Zuzka ze Šipek / Hadimršek a přespali tu s námi. Jo a pár fotek ze včerejšího svíčkového fotbalu jsem tam nakonec dnes přidal.

Willy Fog spolu s Barnabášem a Chickem dnes projížděli Afrikou. Jenže zloduch Chidling vyhodil koleje do povětří. A to doslova za pomoci výbušnin, až se Betyna lekla. Naše družstva musela dát zničenou trať zpátky do pořádku. Zabralo jim to celé dopoledne a pokračovali i po poledním klidu. Etapovou hru dnes připravoval Tonda, byla to klasická obchodovací běhací hra.

Jelikož naše parta kuchařů je naprosto fantastická, žádná výzva pro ně není dost velká. Jídelníček je přizpůsoben kontinentu, takže k obědu jsme měli polévku Harira z červené čočky (byla výborná) a pštosí vejce s kaší. K večeři jsme měli Fufu - jídlo z jednoho hrce (prostě výborné rizoto s červenou řepou nebo okurkou).

Standardní program měla na starosti Renatka s Hanzem a Plešounem. Dva členové výpravy se nakazili záhadnou kožní nemocí a zachránit je mohla pouze speciální mast místních šamanů. Hra se skládala z několika krátkých etap. Jedna byla hned poránu, kdy muselo celé družstvo projít bažinou. Kdo do ní spadl, musel se vrátit zpátky na start. 

Zbylé etapy jsme hráli až po odpolední svačině. Boj s divokými africkými kmeny byla jednoduchá hra dvou týmů proti sobě, házely se míčky na dřevěné kuželky. Zbylé dva týmy zase extrahovali jed z hada (tohle slovo vymyslel Jirka), prostě na čas probíhaly dráhu z lana. Byla to bitva, protože lana byla navzájem hodně propletená a děti se s tím rozhodně nemazlily. Další hru měl Plešoun - výstup na Kilimanžáro. Poslední malou etapou bylo přenášení mince na hřebu ruky, kdo měl minci, nesměl dělat žádné kroky a děti si musely předávat minci bez použití druhé ruky. Není to nic lehkého, ale brzy si každý tým našel nějakou metodu.

Ovšem hlavní částí této hry bylo samostné namíchání masti dle předem daného postupu. Renka si s tím dala fakt záležet, barvičky byly vražedně nezdravé. Každý tým měl napatlat lektvar na obličej a ruce nakaženého. Fakt jsem jim to nezáviděl. Ale povedlo se to všem.

Kolem osmé začalo hromadné sprchování, což je taky prča. Musí se zatopit v kamínkách a udržovat stálá teplota cca 40 stupňů. Druhý člověk sedí u rumpálu a pumpuje, zatímco dva lidi se cachtají ve sprše. Tom topil, Tonda pumpoval, všechny děti prošly očistou.

Willy Fog navštívil děti kolem půl desáté večer. Nejprve byl velmi rozzloben na Barnabáše, ale pak zjistil, že Chicka unesla v Egyptě skupina vyděračů. Noční hra pro týmy se povedla, každé družstvo mělo svoji vlastní trasu, muselo najít stopy a následně se vydat do lesa, kde je čekala zpráva v tajném egyptském písmu. Po vyluštění zjistily děti, kde je Chicko uvězněn a oni ho osvobodily. Teď už všichni spí, jsou unavení jak lachtani po maratonu a zítra posouváme budíček o celou hodinu, aby všem doběhla energie. Ale jinak jsou všichni zdrávi a spokojeni ... a samozřejmě voňavoučcí a čisťoučcí.

Ráno začalo hudebně - Kuba všechny už od budíčku likvidoval šílenou čínskou písničkou pop-music trvající 6 minut 11 vteřin. Za celý den jsme ji slyšeli asi 20x. Po snídani se většina rozvlnila do ritmu táborového tanečku, který sestavila Monča s Kubou. Jen co tóny dozněly, začali se všichni vrtět pod rukama Šmoulinky, když probíhala kontrola klíšťat. Dneska vyhrála zaručeně Monča, která našla klíště velké jako holubí vejce (možná trochu menší). Také jsme dneska vymyli pořádně všechny flašky na pití.

Willy Fog měl dnes namířeno do Asie, ale padouch Chidling uplatil kapitána lodi, aby to vzal horší pomalejší cestou po řece. A tak musela družstva sestavit zdimadla. Byl to technický úkol, se kterým si nejlépe poradil Denis se zelenými, ostatní ho většinou okopírovali.

Hned potom musela družstva rozdělat oheň pomocí křesadla a následně uvařit kotlík rýže. K čemu to bylo, to zjistili všichni až po večeři. Jenže teď byl oběd, k němu polévka Pho a hlavní jídlo Chow mein. To by bylo v pohodě, ale Tom nám rozdal všem hůlky a museli jsme jíst zásadně jimi. Ale byla to prča a všichni se s tím poprali. Jen Ondrovi V. to šlo samo, protože takhle dlabe často.

Po poledním klidu přišla další část etapovky. Willy Fog dorazil do Indie a byl pozván na návštěvu k mocnému a bohatému maharádžovi ve skvělém podání Plešouna (ten se pro divadlo a role otrokářů vyloženě narodil). Maharádža ukázal panu Foggovi svůj harém, otroky i sochu. Jenže v koutě byla objevena krásná, ale svázaná princezna (ve fantastickém němém podání Strnyho, který nebyl na předtáborové poradě, když se rozdávaly role). Pan Fogg se rozhodl princenzu zachránit ... a to byl další úkol pro naše družstva.

Úkolem bylo získat papírové koule v barvě svého družstva a s nimi pak zaútočit na strážce. Ovšem papírové koule chránili vedoucí a strážci museli být sestřeleni najednou, komu se to nepovedlo, znovu se pět strážců u každého družstva zberchalo a boj začal znovu. Nejlépe nastříleli žlutí a konkrétně Tomáš, který sestřelil hned tři kuželky. A pak na ně čekal poslední úkol, získat klíč ... z pastičky na myši. Vedli jsme debatu, jestli to je vůbec možné a žlutí to zvládli na první dobrou! Osvobodili princenzu jako první.

K večeři jsme měli kuře s bramborem a okurkovým salátem, opět jsme to jedli hůlkami. Jenže pak přišla na řadu uvařená rýže. Tom jim dal za úkol výrobu suschi. Musím uznat, že je to bavilo, zapojit se museli zapojit všichni. Hodnotil se vzhled, rychlost, zapojení nejmenších a samozřejmě chuť. Poroda se slavným Gordonem Ramseyem (tedy Tomem) v čele to měla těžké, je to hodně subjektivní a všichni se fakt snažili, ale zaručeně nejlepší byli modří s Eliškou, ostatní získali najednou druhé místo.

Teď už je tma, máme rozdělaný táborák a Vojta s Renkou hrají na kytary, slyším zpěv až do štábáku. Takže se ozveme zase zítra, kdy máme v plánu jít se koupat do řeky Sázavy. Ale čeká nás opět plno her. Jen jsme se rozhodli posunout budíček trvale a navždy na osmou hodinu, abychom si všichni odpočinuli a nabrali síly.

Vstávat v osm, to je lebeda. Takže rozcvička s Kikou a Šíšou byla pohodička s prstem v nose. Koblížky k snídani člověka jenom nakopnou a všichni se těší na nadcházející program. Jenže my jsme hodily velkou brzdu, děti jsou hodně unavené, takže program nebyl tak narvaný jako ostatní dny.

Pan Willy Fog doplul do Austrálie. Princezna se naštěstí na rozbouřeném oceánu poblinkala jenom třikrát, stejně ale ve scénce neřekla ani slovo. Jenže na tomto australském kontinentu je hrozné horko a sluníčko roztáhlo koleje, tudíž vlakem se jen nedalo. Naštěstí si Barnabáš ví rady a sežene pana Johnyho s balónem. Další cesta půjde tedy vzduchem. Všech pět cestovatelů se nalodí a pluje napříč Austrálií ... než se ozve rána, kdy spolehlivý pan Johny zvolá pouze "Ajajaj!" a balón padá ...

Jednoduchá hra s balónky, kdy musela družstva ve dvojicích přepinkat na čas balónek složitým terénem. Těm nejmenším to fakt nešlo, tak si přehazovali volejbalový míč. Musely se prohazovat okna, chodit vytyčenou dráhou, v závěru byl koš jak v basketu (ten byl fakt těžký trefit). Vyhráli modří.

Po svačině bylo 25 minut na výrobu balónu / padáku / airback systému. Ze střechy z výšky cca 3 metry muselo být spuštěno vajíčko v tomto prostředku, aniž by se zničilo. Podmínkou bylo, že musí být vajíčko alespoň na malinkém kousku vidět. Nejrychlejší sice byli zelení, kteří udělali airback. Ostatní měli většinou padáky a všechna vajíčka dolítla bez újmy, takže jsme vyhodnotili všechny stejně, neboť to všichni zvládli na výbornou v časovém limitu.

Po svačině měla hru Kika a zapojila spoustu vedoucích. Družstva musela složit mapu Austrálie s tím, že každý dílek znamenal jednu drobnou hru spojenou s tímto kontinentem. Ať už to bylo přemalovávání jižního souhvězdí Jeřáb (to se líbilo hlavně Tondovi), řešení různých rébusů a šifer, tvorba pichlavého ježury jednou rukavicí a pak propíchnutí balónku, skákání klokana na čas nebo psaní nohou (jsme přece jenom u protinožců). Ovšem královskou disciplínou byla Koala na stromě. Celému družstvu se sčítal čas, jak dlouho se udržely děti na stromě. Někteří padli dolů hned jak hrušky, jiní se drželi (např. David byl fakt borec). Ale absolutně nejlepší byla Pavla, která jako poslední soutěžící překonala výkonem 4 minuty 44 vteřin výkon dokonce celých dvou družstev. Neuvěřitelné a famózní. V celé hře vyhráli v celkovém součtu bodů červení. 

K obědu jsme měli výbornou polévku a vynikající hamburskou kýtu, oblizovali jsme se až za ušima. Polední klid byl dnes zkrácený na 1,5 hodiny. V půl třetí jsme naskákali do Craftera (doslova, omlouváme se rodičové) a chystali se k odjezdu, když tu přijela dotační kontrola od Sdružení hasičů, takže všichni zmizeli na výlet beze mne a Kuby. Ale všechny papíry jsme měli v pořádku a brzy vyrazili za ostatními do Pyzuu funpurku 3,5 kilometru od tábora. Tam už se všichni koupali v Sázavě, fotili se s velbloudem, pštrosem, pávem, lamou, kozou, buvolem, želvičkami či kravičkou. Všechno bylo zadarmo, jenom nafukovací trampolína byla za pár peněz, tak jsme ji koupili těm, co měli zájem. Bylo to tam super. Všichni si koupili nanuka nebo hranolky, nějaké to pití, koupali jsme se pod jezem i nad jezem, jezdili na autíčkách, houpali se na houpačkách apod.

Po návratu do tábora proběhlo hromadné sprchování všech dětí. Přece jenom Sázava není úplně nejčistčí řeka. A navíc už jsou to zase dva dny od sprchy (to to letí). Někteří dospěláci šli radši do tůně. Kluci rozdělali táborák, takže se dalo u něj čekat na večeři, protože byl zakázán vstup ke kuchyni. Proč? Protože ...

... jsme měli k večeři australské šmakulády. Můžete si představit různé netradiční  pokrmy, ale tohle byl luxusní raut plný chlebíčků, slaných i sladkých štrůdlíčků, fantastického perníku, zeleniny, česnekového dipu aj. Kuchaři sklidili fantastický aplaus. Pak jsem pouštěl děti k rautu od nejmenších po nejstarší, protože by se u toho jinak ušlapaly. Ale všichni se nacpali k prasknutí, včetně mě, takže dieta je v háji a standardní tři kila nahoře po táboře tam zajisté bude.

Zapomněl jsem zmínit, že večer odjely Kačka, Hanička a Nikoleta, které k nám přijely na tři dny na návštěvu. Vedoucí mezi sebou hráli celý tábor hru a jeden den ji prohlála Kačka, která dostala za úkol složit básničku. Nevypsal jsem ji sem do textu, ale najdete ji vyfocenou na předposlední fotce z dnešního dne, je moc pěkná.

Večer byla u táboráku volná zábava, ale blížila se bouřka, která nás ale pouze lízla a spadlo pár kapek. Tonda standardně vyhlásil bodování na mapě světa. A pak proběhlo hromadné tancování. Dokonce i kluci, kteří do té doby ohrnovali nos nad tancem, teď tančili sestavy s nadšením - Monča s Kubou jsou neskuteční motivátoři a animátoři. To sice nemám vyfocené, ale Monča má úžasná videa, takže je možná najdete na nějakých sítích od Kuby, já tomu vůbec nerozumím. 

Zítra nás čeká přechod přes jihoamerické Andy a festival v Rio de Janeiru.

Dnešní den začínal pro chlapy z tábora po dlouhé noční debatě opravdu brzo, už v sedm ráno jsme šli napínat lanovku a dolaďovali detaily, aby vše fungovalo, jak má. Ale nebudeme předbíhat. K snídani jsme dnes měli apple pie, protože Maruška si spletla dny, ale to nevadilo, protože byl vynikající.

Willy Fog dorazil do Jižní Ameriky. Chicko byl celý natěšený, že se podívá na slavný karneval do Rio de Janeira, ale po zakoupení mapy od záhadné babičky na trhu museli naši přátelé přejít nejvyšší horu jižní i západní polokoule Aconcaguu. 

Etapová hra byla právě o výstupu na vrchol hory. Družstva šla postupně. První etapou bylo vytvoření základního tábora, tzn. nanošení vybavení, zabalení batohu, zajištění 10 litrů vody a stavba stanu. První etapu vyhráli červení, kterým do toho začalo pršet, a tak sakra chvátali.

Druhá etapa byla zaručeně nejnáročnější na provedení i přípravu. Výprava se musela přetáhnout na laně do kopce na vzdálenost 18 metrů. Nejhorší to měl ten první, který se musel na konci sám vycvaknout ze sedáku. Tři družstva poslala nahoru vždy toho nejmenšího, načež kapitáni zjistili, že to je hloupost, museli je spustit zpátky, vycvaknout a poslat nahoru někoho vyššího. Ti ostatní už to měli na pohodu, jen ten poslední se mohl (ale nemusel) vytáhnout nahoru sám. V systému byla ale kladka, takže děti táhly pouze polovinu hmotnosti (a to ještě ne celé). Druhou etapu vyhráli žlutí.

Poslední etapou byl horolezecký výstup na vrchol, každá dvojchyba byla odměněna pádem z hory. Na zemi byla nakreslena šachovnice 10x7 políček a každý člen družstva měl svojí vlastní trasu. Když šlápl špatně, musel se vrátit o políčko, když se vrátil špatně, musel jít celou cestu znovu. Tuto etapu vyhráli zelení. Všechny etapy byli na čas, sčítalo se ale pořadí, a nakonec vyhráli celkově zelení. 

Během dopoledne nám přišla kontrola z hygieny. Moc sympatický mladý pán prošel všechny papíry, povolení od lékaře a spoustu dalších potvrzení, které musíme mít. Pak přišla na řadu lékárna, zdravotnický deník a expirace léků. Potom režim dne, záchody, sprchování či jídelníček. Následovala prohlídka kuchyně, skladu potravin a složení jídelníčku na druhý až čtvrtý den tábora. Vše jsme měli v pořádku a dostali jsme pochvalu. 

Kolem poledního se přihnala bouřka se solidním ceďákem. Byl dokonce problém si doběhnout i pro ešus. K obědu jsme měli řízek s bramborovým salátem. Oprava, někteří jako já jsme měli tři řízky a haldu bramborového salátu. Následoval polední klid, kdy sice přestalo na chvilku pršet, ale pak se zase spustil déšť, tak se u toho krásně chrupkalo. Ešusy jsme umyli až po poledňáku.

Odpoledne děti čekalo skládání šifry. Na stole byly kartičky se skrytou abecedou, děti běhaly po jednom z družstva a musely najít písmeno A. Až ho našly, pokračovaly dál. Jakmile daly dohromady celou abecedu, mohly se pustit do luštění skryté zprávy. Cílem bylo najít vstupenku na karneval v Riu. 

Odpoledne nás opustila Kačka K., která jela s babičkou a dědou k moři. Ke svačině nám naši kuchařští mágové udělali promazávané slané croissanty. Nezbylo ani ťuk. Jelikož červení a žlutí ještě neměli dodělanou etapovku, tak jí dodělávali, ale zase nás při tom nachytal nečekaný déšť. 

Po celý den probíhala výroba masek na karneval v Riu. Děti si vystřihávaly z papíru masky, malovaly, polepovaly třpytkami a peříčky a nakonec nalepily na špejli. K večeři jsme jsme měli lívance!!! Čtete dobře - mraky lívanců. K tomu se sežraly dvě celé nutely, spousta marmelád, jogurt apod. 

A pak následoval samotný karneval pod taktovkou Šíši, který to skoro celé vymyslel a připravil sám. Proběhla soutěž masek. Všechny byly moc pěkné, některé byly úžasné, i od těch nejmenších. Ale vítěz může být jen jeden - a byla to Míša H., která s tvorbou masky strávila celý den a stejně sama nebyla spokojená, i když maska byla naprosto fantastická. Po soutěži následoval bohatý raut a diskotéka. Pamatuji diskotéky, kdy se všichni stydí a sedí okolo, ale v posledních létech to fakt neznám, tancovali úplně všichni. No a tím den končil, šlo se spát později.