3.8.2024
Berounka 2024
21. - 25. června 2024
Po dlouhé době jsme se opět pustili do expediční vody, tedy poznávání jiných řek, než je Vltava. Tentokrát jsme se vydali na Berounku, od které nás kdekdo zrazoval, že je to extrémně líná řeka. Jenže omyl, je to fantastická řeka s nádhernou přírodou bez měst a vesnic, pouze s kempy, malými kiosky, zaříznutá do kaňonu plného skal a lesů. Za sebe mohu říct, že jsem si Berounku zamiloval. A navíc před pár týdny tady byly povodně, takže stále teklo hodně vody.
Autobus nás dovezl do kempu U Dolanského mostu nedaleko Chrástu. Blížila se buřina jako blázen, ale zázrakem se nám vyhla nejen během dlouhé cesty, ale i v kempu. Jelikož nám parta v čele s Járou, Klomfíkem, Strnym a Mončou postavila všechny stany, mohli jsme jít rovnou na proškolení. Během expedice nás provázel náš nejoblíbenější instruktor Fanda Beránků s parťákem Vaškem z Vydry. Výcvik proběhl i prakticky přímo na vodě. Po párkové večeři jsme udělali oheň, ale kolem jedenácté začalo vydatně pršet, tak všichni zalezli na kutě.
Na sobotu jsme měli naplánovanou dlouhou cestu 21 km, ale bylo už po dešti a počasí se rychle lepšilo, tak jsme usušili i stany. A jelikož průtok byl na dvojnásobku normálního letního stavu (cca 15 m3 / sekundu), jelo nám to úplně samo, zvládli jsme i zastávku a sjeli jsme pár jezů. Naším cílem byl moc pěkný kemp Kobylka nedaleko Liblína. K večeři jsme měli řízky, to byla ňamina. Opět nám vyvařovala naše nejlepší parta Maruška, Eva, Dana, Venca, Zdeněk a Tomáš. Děkujeeeeeme.
Nedělní úsek byl na pohodu, měl jenom 13 km. Bylo teplo, tak probíhalo opět koupání, cákání, vodní bitvy apod. Zastávka na Rybárně nebyla nic moc, protože tam byla hodinová fronta na sluníčko. Zato jsme se zastavili a udělali si fotku u slavné sochy Podkrašovského vodníka. Jez jsme si sjeli někteří hned dvakrát, snadnou a divokou cestou. Za jezem jsme udělali zastávku a vystoupali do kopce ke zřícenině hradu Krašov, kde jsme si dali občerstvení, Marv s Jardou nám udělali "exkurzi" útrpného práva a opět cvakli společnou fotku. Dnešním cílem byl absolutně nejlepší kemp U Mloka. Jeho majitel Jindra nám vyšel fantasticky vstříc a vše, na čem jsme se dohodli, klaplo na jedničku!!! Taky moc děkujeme. Večer byl standardní táborák, na kytary hrál Vojta s Renčou. Jenom škoda, že jsme museli řešit Nely úžeh ze sluníčka, protože si odmítala brát čepici. Takže nás ráno opustila, přijeli si pro ni rodiče.
Počasí nezklamalo ani v pondělí, nebyl takový pařák, přesto bylo krásně. První zastávka Obžerstvení u kostela se nepovedla, bylo zavřeno, zastavili jsme až v kempu U Varských, kde jsme se výborně najedli. Největší atrakcí na vodě byl dneska jez Čilá, z kterého je také největší množství fotek, nechával jsem jich i víc od každého. Splutí bylo docela náročné, což nám ukázal hned ze začátku Jára s Anťákem, kteří ho vyzkoušeli až na dno. Pak taky Plešoun, ale ten to svedl na křeč v noze. Cíl byl dnes na tábořišti Ahoj ve Skryjích. Nesmí se tu pouštět reprodukovaná hudba, za což jsem byl moc rád, protože to na vodě nesnáším a na Vltavě se to dokonce pokutuje. Zato jsme mohli udělat oheň a hrát na kytary, což jsme také udělali, ale nejdřív jsme museli hodit Honzu do řeky, protože měl svátek. Pak už jsme do toho mlátili s Anťákem, Marvem a Renatkou, to vám byla nádhera.
Poslední den bylo úterý 25. června, byl pařák hned od rána. Zázemí se sbalilo a frčelo domů i s Vojtou, ten měl také asi úžeh. My měli opět krátký úsek do kempu ve Višňové, kde byl dnešní cíl. Cestou jsme udělali zastávku u slavné restaurace U Rozvědčíka v Nezabudicích. Výborně tam vařili, obzvláště borůvkové knedlíky frčely. Projížděli jsme krajinou Oty Pavla, jeho síň na druhé straně řeky však byla dneska zavřená, tak jsme se tam nezastavovali. Zato jsme se pořád koupali. V půl třetí jsme byli v cíli, všechno uklidili a dali sušit. Autobus tu byl během půl hodiny, tak jsme se rozloučili s Fandou a Vaškem a frčeli domů. Zastávku jsme udělali akorát v Berouně, kde musel mít řidič bezpečnostní pauzu, pak už přes Prahu až domů. Všichni byli urvaní, ale věřím, že spokojení.
Co říct závěrem? Děkuji všem za skvělou vodáckou partu. I když jsou expediční vody drahé na organizaci, jsem rád, že je děláme. Nikdo totiž nebude v dospělosti říkat: "Jel jsem na raftu 10x Vltavu". Každý se totiž bude vychloubat: "Jel jsem s lišovskýma hasičema Vltavu, Lužnici, slovenské řeky Dunajec, Černý Váh a Hron, dál v Čechách Ohři, Sázavu, Otavu a teď i Berounku".
Všem vodákům Ahoj a příští rok zase s pádlem v ruce.
Tomáš
P.S. Prohlédněte si nádherné fotky od Mošnyho, je jich sice strašně moc, ale stojí za to. Já letos moc nefotil, byli jsme takhle domluveni.
