Ohře 2019

Splouvání řeky Ohře

22. - 25. června 2019

Některé naše nápady jsou trochu bláznivé. Třeba sbalit 30 kánoí a odvézt je z jižních Čech až na západočeskou Ohři. Pak si skoro 60 malých i velkých hasičů tuhle řeku spluje. Organizační šílenost. Jenže když se do něčeho pustíme, tak se to většinou povede. A tahle voda stála za to.

V pátek večer proběhla před hasičárnou povinná schůzka všech, sbalili jsme veškeré vybavení do kuchyně, velké batohy se daly do půjčené káry a po příjezdu kluků z Vydry proběhlo rozdělení pádel a vest. Vše jsme polepili jmenovkami a uklidili do auta.

V sobotu jsme vyráželi v šest ráno modrým autobusem Sti-Bus a řidičem Lukášem do Kynšperka nad Ohří. Autobus nám zůstával celou dobu. Trochu nás na začátku zarazila přeháňka, ale už jsme zvyklí, a tak jsme se jen schovali a vyráželi později. Od té doby už ale bylo jen a jen hezčí počasí. Čekalo nás 18 km krásné řeky. Ke konci dne se část kánoí utrhla a úplnou náhodou objevila na mostě informaci, že v Sokolově je dnes obrovská sláva - 65. výročí založení HZS Sokolov. Program byl nabitý. Jeli jsme po sluchu, až jsme prolezli přes křoviny a kopřivy do obrovského parku, kde se celá akce konala. A stálo to za to. Všichni se vyřádili v obrovské kopici lehké pěny a prohlídli vystavená auta. Škoda, že tam nebyli všichni. Dnešní cíl byl ne moc hezký kemp v Královském Poříčí. Tam jsme nechali kánoe na kopici a bez "rafťáků" dojeli autobusem do kempu Svatošské skály, kde jsme spali dva dny. Přijeli jsme pozdě, takže se už nedělal ani oheň.

V neděli jsme se vrátili autobusem zpátky k lodím a vypluli opět na 18 km dlouhou trasu směr Loket. Cestou jsme zastavili u nádherného dětského hřiště v parku a dali si svačinu. Poté jsme dopluli pod samotný hrad. Zatímco většina dospěláků navštívila soukromý pivovar Svatý Florián (prostě povinnost), my se všemi dětmi zamířili na prohlídku hradu. Myslel jsem, že je to nebude bavit, ale nakonec to všem moc líbilo. Ve sklepě je expozice útrpného práva (mučeníčko) a hrad si můžete prolézt úplně sami včetně hradní věže. Trochu jsem trnul hrůzou, jestli je dáme všechny dohromady, ale naši hasiči jsou prostě vycepovaní a všichni jsme se v pohodě sešli na nádvoří. Zbytek cesty po vodě jsme se flákali a spousta posádek se prohodila, takže kormidlovali ti nejmenší. Dojeli jsme do kempu ve Svatošských skalách, kde už jsme byli ubytovaní. Zatímco děti skákaly na nafukovací trampolíně, nejstatečnější kusy vylezly na samotné skály překrásné přírodní rezervace Svatošské skály, odkud nám pořídili krásné fotky. Večer jsme rozdělali táborák a Eliška s Vojtou a Renatkou zahráli pár písniček na kytary.

Ráno jsme to všechno sbalili a přejeli autobusem až za Karlovy Vary. Tam jsme trochu složitě vyložili lodě ze svahu a nastoupili na vodu nad jezem u kempu Hubertus, kde se zrovna pořádaly nějaké kajakářské závody. Pravda, pár poloeskymáků se nám tam povedlo udělat, byl to docela náročný sjezd a pár posádek se udělalo. Krajina i řeka byly nádherné. Projeli jsme polorozpadlou Kyselkou, kdysi výstavním lázeňským městečkem, dnes tak trochu městem duchů, i když se to začíná pomaličku zvedat a renovovat. Zastávku na pořádný, rychlý a výborný oběd jsme udělali někde u Velichova, a pak se pořádně vykoupali, protože bylo horko. Dnešním cílem byl 18 km vzdálený kemp Vojkovice, kde už nás čekalo zázemí i Zuzka se Šárkou. Dneska bylo fakt horko a krásně, a proto jsem povolil spaní pod širákem, čehož se chytly téměř všechny děti. Večer se hrál volejbal a byla pohodová nálada.

Posledním dnem na vodě bylo úterý a obloha slibovala pekelně horký den. Jelo se na pohodu, pořád jsme se koupali a bojovali. Ráno jsme rozhodli o zkrácení trasy, protože bylo málo vody a moc to nejelo. Zrovna, když jsme ve Stráži svačili paštiku, rozezvučely se nám všem mobily s oznámením požáru lesa. Začala hromadná panika, co asi hoří, kdo vlastně v Lišově zůstal, a zda-li nebudeme ještě hasit, až se vrátíme. Naštěstí to Dorek s Henrym uplácali říkankou "Zalekni se ohníčku, máme dlouhou hadičku". Dnešním cílem byl malý kemp u vlakové zastávky Perštejn. Děti se ještě hodinku koupaly, my mezitím vytahali lodě a uklidili. Jenom nás naštvalo, že si místní borec inkasoval 30 Kč za každou loď jako "výlezný".

Cesta zpátky byla pekelná, ale rychlá. Zastavili jsme na jedné benzínce u Chomutova, nakoupili pití a nanuky a pak svištěli přes Prahu domů. U hasičárny už nás čekali rodiče, a tak jsme tam předali ty unavené trosky a rozešli se domů.

 Věřím, že se vám to všem líbilo alespoň tak, jako mně. Když je hezké počasí, na což nejsme zvyklí, tak má voda svoje kouzlo. No a když je k tomu ještě skvělá parta lidí, nemá to vůbec chybu. Tak zase příští rok - snad na Otavě. Tomáš

Podobné články:

Filtrovat podle štítků:

Zimní tábor Tokániště 2019
Předchozí

Zimní tábor Tokániště 2019

Leave review
A už je tady zase zima a s ní spojený tradiční čty...
Číst více
Dvojboj Lišov
Následující

Dvojboj Lišov

Leave review
Za krásného slunného počasí proběhla u nás v sobot...
Číst více