26 duben 2025
Letní tábor Kočvarův mlýn
16. - 23. srpna 2020
Změna je život, a proto jsme se rozhodli, že po mnoha létech změníme místo našeho tábora a vyměnili Rachačky za Kočvarův mlýn kousek za Strmilovem. A báječně jsme si to užili - letos v duchu Mafiánů.
Původně plánovaný odjezd v sobotu musel být kvůli sanaci tábora odložen na neděli, ale to nevadilo, po nás nikdo nebyl, tak jsme se také posunuli až do neděle. Sraz byl u hasičárny v deset dopoledne, každému jsme změřili teplotu, přebrali papíry a už se frčelo směr Jindřichův Hradec.
Lukáš zastavil autobus v Malém Jeníkově, kam si pro kufry dojeli chlapi s Crafterem. Nejprve jsme prošli celý tábor, aby každý věděl, co kde najde. Pak jsme si rozdělili stany. Pravda, ty byly chatrnější, ale nakonec s tím nebyl problém, my je doplachtovali. K obědu jsme měli karbanátky s kaší, to byla fakt dobrota, ale na to jsme si už s touhle partou kuchařů prostě zvykli. A i když se děkuje většinou až nakonec, já to udělám hned na začátku, protože jsme si celý týden chrochtali blahem nad všema těma lahůdkama.
Za skvělou kuchyni děkujeme naší Marušce, Evě, Daně, Vencovi, Zdeňkovi a Tomášovi. Miga už na to dohlížel bohužel jenom z nebe.
Když jsme se definitivně zabydleli, mohla příjít Plešounovo rozdělovací hra. Vypadala složitě, ale nakonec to pochopili všichni. A jelikož jsme na mafiánském táboře, převážel se tzv. kontrabant (alkohol, cigarety, drogy apod.). Policie se snažila zabavit, co šlo, ale moc se jim to nedařilo. Za prodané věci získávaly děti písmenka svých spolubojovníků z budoucího družstva. Nakonec se to povedlo všem.
Druhým úkolem bylo kreslení velkého mafiána. Mysleli jsme, že to nebude děti moc bavit, ale spletli jsme se a oni udělali nádherné a veliké pajduláky. Ty jsme pak nalepili na polystyrenové desky. Děti budou za hry získávat jako body vystřílené nábojnice (díky Honzovi Skalických) a "střílet" je do mafiánů. Kdo bude mít na konci tábora nejvíc rozstříleného mafiána, vyhraje celotáborovku.
Pak jsme se všichni převlékli do mafiánských obleků a u ohniště představili dětem kompletní mafiánské vedení staré dobré italské Neapole v čele Donem Antoniem a jeho bratrem Michaelem. Nechyběla ani Antoniova manželka, milenka, ochranka, pokladník a jiné elementy, dále tu byl americký reportér New York Times Michael Moon a nejslavnější detektiv všech dob Sherlock Holmes. Dr. Watson dorazí zítra.
Michaelo pak vysvětlil a následně i řídil napínavou "aukci". Za získané žetony se zde dražily různé věci - jídlo, pití, různé výhody v celotáborovce, omezení pro jiná družsva, finance a hlavně budovy v táboře, za které získával tým výpalné. Byla to sranda, družstva se přehazovala a každý získal něco.
Po zbytek večera už měly děti volno a my připravovali další program na zítra.
P.S. Nejhorší je začít, a tak jsem se do toho pustil co nejdřív. Jenom já mám z tábora 1900 fotek, Honza mi jich dal 580, takže bude zase dlouho trvat, než je protřídím. A právě proto neslibuji, kdy bude pokračování. Hlídejte si tuhle stránku a třeba tady zase něco najdete.
Ráno přijel obávaný Dr. Watson alias Flek. Celý rok byl v Dánsku, ale na tábor se těšil a přijel. A hned se připojil k družstvu modrých.
Pondělní program měla na starosti Kikiny banda. A kdo zná Kiku, ví, že má vždy připravené nejlepší a nejsložitější obchodovací hry na celé dopoledne. A také že ano. Mafiáni nakupovali a prodávali, tajně převáželi, utíkali, zdrhali, šmelili apod. Sice po nich šlapala policie, ale ti neměli šanci. Hra byla opravdu na celé dopoledne. K obědu jsme měli zeleninovou polévku s kapáním, jako hlavní jídlo pak knedlo, vepřo, zelo. Kdo se nacpal jako já, šel se na poledňák natáhnout, kdo měl ještě sílu, šel si pak zahrát volejbal.
Odpolední program si řídil Flek s Vérou a byl doslova na nože. Cílem bylo rozřezat soupeře na cimpr campr. Sloužila jim k tomu papírová kudla a kýbl kečupu. Byla to velká prča a i když byl kečup úplně všude, dětem se boj moc líbil. Jenom se to nedalo pořádně hodnotit, spousta zápasů skončila remízou. Nakonec zápasil i samotný Flek s Márou, ten alespoň chytil konečně červenou barvu. Mytí proběhlo v potoce, děti sice Honzovi plašily ryby, ale na druhou stranu je smrad z kečupu přivábil a o to víc braly navečer.
Po svačině se vykrádal kruh. Jedno družstvo kradlo ve čtyřech lidech, druhé hlídalo kompletně. Obránci stáli zády ke kruhu, kde byl pytel plný prachů, každý měl v ruce jednu kouli a jakmile se otočil, musel vystřelit a jít z obrany pryč. Když trefil, byl útočník vyřazen. Nikdo z obránců - ani těch vyřazených - nesměl nic říkat. Často se stalo, že obránci vystříleli na začátku většinou koulí. Počítali jsme i čas, za jak dlouho útočníci pytel ukořistili.
Navečer to vypadalo na pořádnou bouřku, ale táboru se úplně vyhnula a nepršelo. Burza probíhala poctivě každý den, žlutí si např. koupili whisku, kterou na místě vypili. Jiní kupovali zbraně, budovy apod. Došlo i ale na záludnou kartičku "zrada v rodině". K večeři nám připravili výborné rizoto s červenou řepou a okurkou. A když už to počasí vydrželo, zapálili jsme oheň a slavné kytarové trio Renka, Eliška a Vojta hrálo a zpívalo až do večerky. Byl to príma den, jen kdyby všichni nesmrděli po kečupu ...
A máme tady den třetí, tedy úterý. Rozcvičku si řídil Tonda a běželo se pro kartičky na louku nad tábor. Po vánočce a kakaíčku se malovaly auta, protože počasí bylo takové nijaké. Ale po svačině začala hra, které se nedá říkat jinak než "ochmatávačka". Úžasná sranda, kdy vždy jeden z družstva poslepu prozkoumal čtyři mafiány či mafiánky, načež pak přišel záludný popis hledané osoby. Byla to prča až do té doby, než přišly kluci jenom v trenýrkách. To se Kubovi ani Kačce vůbec nelíbilo, Nela s Renkou prozkoumávaly radši jenom hlavy.
K obědu jsme se nacpali vynijícím kuřecím vývarem se drožďovými knedlíčky a jako hlavní jídlo nám připravili vepřový plátek se šťouchanými bramborami a salátem. To si pak zasloužilo odpočinek při poledňáku.
I když počasí ze začátku nevypadalo nic moc, nakonec se udělal pěkný den. Zatímco kluci připravovali závodní dráhu, na volejbalovém hřišti se soutěžilo v sestřelování flašky s vodou. Vždy dvě družstva proti sobě, když jste flašku soupeřovi srazili, běželi jste ji vylít, zatímco obránce běžel co nejrychleji sebrat hozenou kouli. Po jejím zdvižení musel střelec s vylíváním okamžitě skončit.
Hlavní soutěží dnes byl závod mafiánských aut. Don Antonio nechal připravit dlouhou závodní dráhu přes celý tábor až k rybníku, navíc plnou záludných překážek, zúžení a všivých dospěláků. Z každého družstva vyrazil jeden a čekala ho dvě kola. Ovšem jakmile někde narazil do jiného "auta" či do překážky, byl vyřazen a musel k němu vyrazit servis, což byli další dva z družstva, ti ho odvedli do depa. Byla to opravdu vyčerpávající a náročná soutěž. O to větší radost měli všichni, že na závěr soutěžili naši nejrychlejší vedoucí - Flek, Michal, Fanda a Hanz. Bourali skoro každých pět metrů, všichni jim škodili a běželi to snad pětkrát. Největší rivalita byla mezi Michalem a Fandou, ten sice vyhrál, ale férový závod to rozhodně nebyl. Což je pro mafiány typické.
K večeři jsme se nacpali boloňskými špagetami, po ní se konala standardní dražba u ohniště a pak střelba do mafiánů. Jelikož už další fotky nemám, tak už se šlo asi spát ... Dobrou ...
A máme tu půlku tábora a středa je kritický den, což platilo zejména pro Honzu jako zdravotníka, měl to dnes náročné. První nám padla vedoucí Nika, šla na izolaci a celý den proležela. Ráno jsem hned hupsnul do toho špinavého rybníku, protože jsme včera s Hanzem prohráli naší dospěláckou hru. Program měla dneska Dáši parta, což znamenalo, že celý den budou na sebe hry navazovat. Začalo to sbíráním diamantů místo budíčku.
Hned poránu jsme měli první velké zranění, Lucinka v běhu spadla na nějaký klacek a rozsekla si bradu. Spolu s Honzou, Strnym a Kikinou tedy vyrazili do Nemocnice v J.H. na šití. Byla strašně statečná a všichni ji chválili. Jen kdyby nebyla nemehlo.
Dopoledne pak byly dvě hry. Při té první se musela najít cesta bludištěm, které bylo schované za stany. Bylo to docela těžké, každý směl při jednom běhu otočit jenom jedno číslo a musel si přesně zapamatovat, jaké tam bylo a kde přesně. Správná cesta pak mohla jít po číslech stejných, o jedno menší nebo větší. Po svačině běhaly děti po celém táboře, v různých částech dostávaly různé úkoly a ty musely plnit.
K obědu jsme měli luxusní hovězí vývar s játrovými knedlíčky a svíčkovou s knedlíkem ... ňamina. Po poledňáku jsme měli tábor úplně mrtvý. Byli povoláni detektivové a ti museli všechny mrtvoly najít, zakreslit do plánu a to včetně přesné polohy. Do toho nám trochu sprchlo. Podvečerní burza byla ve znamení policejní razie, burza byla dokonce předčasně uzavřena. K večeři byly nudle s mákem.
Za tmy jsem uspořádal turnaj speciálního fotbalu mezi stany, vymyslel jsem taková zvláštní pravidla, hrálo se víc míčema najednou a místo branek bránilo každé družstvo postavenou stočenou karimatku. Já jenom trnul hrůzou, aby se někomu nic nestalo, protože Honza už odmítl kohokoliv ošetřovat. Bylo to chvílema hodně nebezpečné, např. Renatka dostala míčem do obličeje v poslední vteřině zápasu, ale všechny to bavilo a nakonec jsme to utli akorát.
Čtvrteční program měla na svědomí parta od Niky, což bylo znát i na předchozí večerní přípravě, kdy se rozstříhala asi tuna papíru. Hned po koblížkové snídani pak vypukla hra, která zavařila dětem mozkové závity. Složitá šifra se skládala z tajné zprávy a samozřejmě klíče, kdy každé číslo znamenalo nějaké písmeno. Děti běhaly po táboře a získávaly tento klíč, jakmile ho celý našly, mohly začít luštit zprávu, která ale byla také na víc částí. Lukáš nám propadl až po stehno do nějaké staré jímky, o které jsme neměli předtím ani tušení, tak měl zase Honza co ošetřovat. Ale nebylo to vůbec nic vážného.
Po svačině pak vypukla velká darebnost. Každý vedoucí měl svoje vlastní stanoviště s úkolem pro celé družstvo a nápaditost úkolů byla obdivuhodná. Zatímco u Tondy se stavěla pyramida z karet, Plešoun všechny dusil na hasičských uzlích - ovšem v kožených rukavicích. U Jirky se muselo celé družstvo naráz dotýkat země pouze deseti končetinami, Flek se s dětma přetahoval lanem, u Monči se pila voda na čas, Hanz zkoušel z fyziky a Fany ze zeměpisu a všehovědy. Véra si nechala nosit polštáře, Dáša zase něco ... (sladkého, červeného apod.), Kačka svazovala ruce a nohy, Michal nechal srážet flašky s vodou a lenoch Mára se válel ve stanu, zatímco dohlížel ze spacáku na žabáky. Ale královskou disciplínu měl zaručeně Strny, který potřeboval žížaly na chytání ryb. Mezitím vším mumrajem chodil Ondrášek s pistolí a dle potřeby likvidoval běžce okolo sebe.
Na návštěvu k nám dorazila i Šárinka se Sikym, jež se letos tábora nemohli úplně zúčastnit, když mají teď doma malého Lukáška. Ale jak znám Zuzku a Sikyho, příští rok jedou všichni. Šárka zbodla k obědu výbornou květákovou polévku a stejně jako my to pak dofutrovala vynikajícím řízkem s bramborovým salátem. Mňam. Poledňák jsem prožil v kómatu stejně jako ostatní vedoucí. Děti jsou nesmrtelné, hrály si za stany, kluci vyhloubili obrovskou jámu a hráli si tam i s Ondráškem a Šárkou s autama.
Odpoledne vypukla obchodovací hra, ve které bylo hlavním cílem získat co nejvíce alkoholu. Tomu se totiž mafiáni věnují nejradši. Ti naši mafiáni ho dokonce symbolicky vařili, sbírali ingredience (to byl ten milion papírků) a z nich vyráběli nejvhodnější a nejdražší značku. My jsme mezitím předělali jídelnu na "saloon". Všechny děti, které jsem potkal, se strašně vytahovaly: "My víme, co se bude večer dít, bude diskotéka." Věděly prdlajz. K večeři jsme měli rajskou s čufty a kolínkama, oblizovali jsme se až za ušima.
Na dnešní burzu museli úplně všichni v kostýmech. Burza se vyvedla, dnes tam byly velké ceny a nebyla žádná záludnost. A pak vystoupil Don Antonio a pozval všechny do svého nového Cassina! To všichni čuměli. Každý dostal od Dona peníze, štamprdli a šup do hráčského doupěte.
Jakmile se všichni rozkoukali, nastala mela. Kdo chtěl, šel hrát ruletu, prší, BlackJack, skořápky, Doubble aj. A kdo nechtěl, šel prostě na kořalku. V nabídce byly samé lahůdky, musím přiznat, že se na nich Zdeněk fakt vyřádil, míchal lektvary celý den. Plešoun připravil gangsterskou muziku a Monča s Marký se za barem jenom točily. Ovšem na pití či dobrůtky jste museli mít peníze, takže po štamprdli zase šup ke stolu a vyhrávat! Když byla zábava v nejlepším, přišla pohroma - policejní šťára. To se pak muselo všechno schovat, bouchačky pod stůl a všichni tancovat, neboť tohle není žádné kasíno, ale taneční podnik. Sherlock Holmes i doktor Watson byli ze začátku dost důslední, ale nakonec se nechali Donem Antoniem pozvat na skleničku a po pár minutách už hráli karty taky. Zábava se vrátila zpátky ke kasínu.
Obzvláště oblíbenou hrou byla ruská ruleta. Když se někdo zastřelil, musel přiběhnout doktor a dotyčného za tučný úplatek ošetřit. A abychom neměli hladík, parta našich mafiánských kuchařů nám ještě připravila plné tácy jednohubek a jiných dobrot. Zkrátka a dobře, tenhle večer se moc povedl a nebudu lhát, když se za sebe přiznám, že byl z celého tábora ten nejhezčí.
No jo, já vím, dneska je už 2. března 2021 ... kdo si to má pamatovat? Všem se moc omlouvám, mám opět skluz jako blázen. Ale na druhou stranu, zavzpomínat si v době totálního lockdownu na teplé letní dny a báječné zážitky také není k zahození.
V pátek dopoledne se hrála velká bojová hra. Po celém táboře bylo rozmístěno několik kruhů, v nichž byla na špalku umístěna PET lahev označená barvou družstva. Ostatní se ji snažili sestřelit papírovými koulemi a umístit tam tu svojí. Sčítal se čas "výpalného", jak dlouho se daná barva udržela na špalku a na konci se sčítaly všechny časy dohromady. Ovšem pozor, jenom někdo mohl sestřelovat a umisťovat svoji lahev, jiný zase bránit a snažil se vystřílet cizí útočníky. Když bylo družstvo velmi dobré, udrželo si naráz dva "chráněné podniky" = špalky. Dlouho to ale většinou netrvalo.
K obědu byla uzená polévka a na to navazovaly oblíbené plněné knedlíky s uzeným masem, nejoblíbenější Vojtovo jídlo. Taky stál ve frontě úplně první.
Jelikož se s červeným družstvem v sobotu loučí Kačka, která míří na další tábor, tak jsme se domluvili, že jim udělám už teď společné fotky. A tak jsem vyfotil společné soutěžní družstvo, táborové družstvo i jednotlivé malé skupinky. Bylo krásné počasí, tak to byla hotová paráda. A jelikož jsem se snažil najít nějaký originální foto-nápad, vymyslel jsem úžasný výskok celého družstva naráz. Bylo by to super, kdyby to vydržela odskoková lavička! No a u žlutých se už dneska loučil Filip, tak jsem je také vyfotil. Nejsem na ty rozmazané snímky nijak pyšný, to přiznávám a omlouvám se všem.
Konec poledňáku se nesl v duchu rybaření. Strny všechny nakazil pocitem, že rybařit může opravdu každý. Není to pravda, svědčí o tom spousta zaseknutých háčků ve větvích nad sebou, ale bavilo to fakt všechny. A jako super rybář se ukázal Jiřík.
A jelikož byl opravdu hic, tak se odpolední program nesl v duchu plavek. Začínalo se známou závodní štafetou od plavek po mikinu. Hra je jednoduchá a baví úplně všechny. Vystartujete pouze v plavkách a cestou přibíráte (nejčastěji svoje) ponožky, tepláky, triko, mikinu a boty. No a abychom se v tom horku neusmažili, tak pak jsme to dali ještě jednou ... zpět do plavek.
Nejoblíbenější (a zaručeně nejdražší) svačinou celého tábora je ovocný salát. Na tom si smlsnou vždycky všichni. A jelikož nám v krvi kroužily vitamíny, měli někteří jedinci roupy. A tak se začali navzájem házet do toho bahnitého rybníčku. Někdo se tam vyloženě těšil, jiný tam šel trochu nedobrovolně. Ať tak nebo tak, od bahna se všichni omyli chvilku poté na prosluněné louce. Začala další úžasná štafeta, závod s přeléváním vody v kalíšcích nad hlavou a vylévání do sklenice od okurek. Tady se jako největší talent ukázala Natálka. A jelikož bylo fakt velké horko a navíc máme tábor plný "hecařů", postavily se naproti sobě i družstva vedoucích - holky proti klukům. A tady na Kačku neměl vůbec nikdo, je pružná jako proutek.
Podvečerní dražba byla zcela výjimečně bez gangsterských obleků, protože jsme chvátali. K večeři jsme zdlábli langoše a šup do šatů. Večer jsme totiž uspořádali klasickou diskotéku ... a víte, jak dlouho mi trvá, než si udělám trvalou??? A tak se do pozdních večerních hodin pařilo pod taktovkou Monči a Fleka, což byli hlavní roztancovávači. Tancoval dokonce i Ondrášek, je to pařič po tátovi. Na úplný závěr zatančili ještě speciální sólo kluci vedoucí na píseň Horkýže Slíže, musím přiznat, že takovou fyzičku jako oni, rozhodně nemám. Jsou to úplní vopičáci. Tak dobrou noc.
A je tady opět krásné slunné ráno, poslední celý táborový den - sobota 22. srpna 2020. V noci se v táboře strhla mela, byl přepaden a málem ukradena vlajka. Naštěstí zabojovala Kačka, která vlajku uhájila. Na rozdíl od Tondy, který každému vyprávěl, že ho v noci přepadlo dvacet po zuby ozbrojených chlapů, ale on jako boss táborového podsvětí všechny zlikvidoval a mrtvoly zakopal tři metry pod zem. Odnesl to ovšem zlomenou rukou.
Po vynikajících koláčích následovala první tvořivá hra, vyrobit z přírodních materiálů auto, do kterého se vejde celé družstvo. Bohužel pro Kačku a Máru na ně byly použity zbraně z celotáborové hry a museli mít svázané ruce. Kdo auto odflákl, měl pak potíže v další hře, kdy se s ním sbíraly diamanty a střílelo se na ostatní auta. Každý mohl nést maximálně jeden diamant, pak muselo auto rychle vyložit bohatsví do trezoru. Nutno podotknout, že problémy s vozem měla všechna družstva, nejvíc ale pohořeli modří.
Hanz zatím s ostatními připravil slavnostní hranici na večer. Už si ani nepamatuji, jak se k tomu dostali, ale družstva se dozvěděla, že mají hledat schovaný poklad v okolí celého tábora. To se jim asi po půl hodině skutečně povedlo a těsně před obědem se všichni převlékli do nových mafiánských táborových triček v černé barvě, která pro vás opět zajistila Monča.
Zdlábli jsme k obědu gulášovou polévku, francouzské brambory s okurkou, Tonda udělal třicet shybů a jakmile se umylo nádobí, šli jsme se fotit, protože na odpoledne a večer mělo být počasí všelijaké, hrozil i déšť. A tak jsme vytvořili partu celotáborových fotek, pak i oddílovky a různé skupinky. Nejlepší byla fotka pyramidy dospělých vedoucích. Musel jsem je silně promazat, což je škoda. Hanz jako tvrdá základna pyramidy se na první fotce ještě směje, u poslední asi desáté už je úplně rudý a vzteklý. Já byl nahoře, mně to nevadilo.
Odpolední hra byla akční bojovka, kdy Flek, Fanda a Jirka hlídali zásoby tvrdého alkoholu, ostatní ho museli ukrást z kruhu. Ze začátku to bylo těžké, ale pak se přihnal silný vítr před bouřkou (která se nám vyhla) a lahve alkoholu létaly po celém táboře.
K odpolední svačině jsme měli smaženky ... prý byly moc dobré. Všimli jste si někdy, že když honíte děti dlouho po louce, že jsou pak jak kobylky? Nevadí. Sečetli jsme tedy alespoň nastřílené nábojnice do papírových mafiánů a vyhodnotili celotáborovou hru. Pak se všichni naposledy převlekli do mafiánských obleků a šlo se na slavnostní zakončení samotného tábora.
U ohliště jsme pak pogratulovali naší Danušce k narozinám, dostala od nás fakt velkou kytici růží, to víte, mafiáni mají spoustu pohřbů a potřebují spoustu kytek. A jelikož Siky tu s námi nebyl, vrchního ohniváka se ujmul Plešoun. Ondrášek zapálil slavnostní vatru a jak už je u nás tradicí, s pochodní v ruce se vyjádřil ke svým největším zážitkům každý, kdo byl s námi na táboře poprvé. A pak i všichni ostatní, kteří si na něco vzpomenou. Chválila se kuchyně, hry, Strnyho kapři, Tondova sádra a spousta jiných super prožitků. A pak došlo k vyhodnocení celotáborové hry. A víte, že si ani nepamatuji, kdo to vlastně vyhrál? Já to totiž ani nepovažuji za důležité. Pro mě je nejdůležitější, že se tábor podaří a všem se na něm líbí.
A je tu ten úplně poslední den tábora, neděle. Tenhle den nemám rád. Připadá mi to jako stěhování národů. Nicméně se mu nikdy nevyhneme a s touto partou lidí okolo sebe jde všechno jak na drátku. A tak mi nezbývá nic jiného, než vám všem moc poděkovat. Všem lidem v kuchyni, takový servis a vynikající jídla má málokterá organizace, o tom jsem přesvědčen. Všem vedoucím, protože na vás to všechno závisí. A všem mladým účastníkům, protože bez vás by to bylo o ničem. Byl to krásný tábor. Teď už budeme jenom doufat, že se okolní svět uklidní a my se sem na Kočvarům mlýn budeme moct vydat i v roce 2021, opět třetí týden v srpnu (sledujte info).
Za všechny dospěláky se na vás těší Tomáš.
