3 srpen 2024
4. - 11. srpna 2019 proběhl asi náš nejúžasnější letní tábor, jaký jsme za těch patnáct let, co je pořádáme, zažili. Tématem letošního tábora byl Integrovaný záchranný systém (IZS) a my si na tábor odvezli i naší novou Tatru 815-7 a DA VW Crafter s tím, že si všichni všechno vyzkouší. A abychom si připomněli všechny ty úžasné zážitky, projedeme je pěkně den po dni.
Nedělní program měl na starosti Siky. Jeho rozdělovací hra byla extrémně jednoduchá ... jak si kdekdo myslel, protože první část byla falešná a ta skutečná rozdělovačka jim zabrala asi hodinu. Po zbytek odpoledne probíhalo základní zaškolování do vysílaček, map apod. Stále ještě nikdo netušil, co je v následujících dnech čeká.
V pondělí se do tábora z ničeho nic přiřítila cisterna Mercedes z JE Temelín s Mirďou a Herďákem, kteří zde pracují jako podnikoví hasiči. Nejprve si všichni auto důkladně prolezli, a pak nám Míra ukázal zařízení, které v Lišově nemáme. Všichni si mohli vyzkoušet vyprošťovací zařízení, hydraulické nůžky i rozpínák. Po obědě to začalo. Děti se odebraly hluboko do lesa, kde jsme měli připravené dýchací přístroje, protižárový i protichemický oblek. A také obě cisterny i s Crafterem. Netrvalo dlouho a rozhoukala se siréna. Zeleným a červeným byl vyhlášen poplach k požáru lesa u budovy. "Hasičárnu" jsme jim přestěhovali také do lesa, byla schovaná za haldou klád, takže rychle obléci do dresů, helem, velitelé nažhavili vysílačky a spojili se s OPISem. V lese se nastartovaly motory cisteren a jelo se k prvnímu pořádnému výjezdu pěkně se vším všudy - majáky, houkačky a pořádný adrenalin. Trochu nás tedy zklamal samotný požár, dýmovnice zlobily a byly hned vyhořené, ale i tak to byl zmatek nad zmatek, vytáhnout z auta dvě céčka, dát přechodku na cisternu a uhasit pidiohýnek je fakt fuška. Pak se družstva prohodila a vyjeli modří se žlutými. Družstvu modrých se podařilo tak úžasně zamotat hadice, že by bylo rychlejší požár počůrat.
Odpoledne jsme ještě vyrobili těžkou pěnu, vyzkoušeli deflektor, všichni si mohli pořádně zastříkat s "jetou" a potom se všechna družstva naučila nakládat pacienta na nosítka. Po vynikajících květákových plackách by už byl normálně klid, kdyby se nám ovšem neztratily holky vedoucí. Vyjela vždy záchranka a hasiči, úkolem bylo najít zraněné turistky a ošetřit je. Když se tak dívám zpětně, první den byla fakt pohodička a opravdu pouze takové zahřívací kolo.
Úterý byl naprosto pohodový den, celý den jsme hráli karty a kuličky, odpoledne leželi na sluníčku a chytali bronz. Až na pár drobných bodnutí hmyzem se vůbec nic nedělo.
Po snídani jsme přivítali návštěvu por. Bc. Milana Bajcury od Policie ČR. Přivítal nás sympatický chlapík s doprovodem. Po družstvech jsme se rozdělili na čtyři stanoviště. První část šla zkoušet daktyloskopii a střelbu z plastové pistole. Druhá parta si vyslechla přednášku o kiberšikaně, kde jsme se dozvěděli zajímavé historky, co všechno nás čeká v zákoutí internetu. Třetí parta zůstala u Plešouna a vyzkoušela si oblek těžkooděnce (rok předtím dělal Kapitána Ameriku, tak mu to asi zbylo, jenom štít vyměnil na plastový). No a poslední parta si u stanů vyzkoušela, jaké to je kličkovat a kopat míčem s "opileckými brýlemi". To byla velká prča, vyzkoušeli si to všichni včetně kuchařů. Když bylo před obědem, tak jsem ještě uspořádal záludný hasičsko - opilecký závod se spojováním a rozpojováním hadic družstvo proti družstvu právě v těchto brýlích.
Siky s Matesem a Honzou P. si vzali na starost přípravy na slaňování. Nešlo jim to vyšponovat, Siky si dokonce při zkušebním sjezdu narazil kladélko, ale měli štěstí, že jsem šel náhodou kolem. A taky, že jsme s sebou měli Tatru s navijákem, pak už to byla hračka. Navíc se do akce pustil i Strny a kluci připravili parádní lanovku přes celé údolíčko, sjeli si téměř všichni a všem se to moc líbilo. Nejlepší byl brzdící pytel Mates, ke konci už byl solidně otlučený, zejména v rozkroku do holek. Jenže mezitím se v táboře stala tragédie.
Siréna se rozhoukala, aniž kdokoliv cokoliv tušil. Vyjela jedna jednotka ZZS a jedna od Policie. Na cestě pod táborem se totiž proháněl motorkář Tonda a byl sražen řidičkou, do které to napálilo ještě jedno auto. Byla by to asi pohoda, ovázat bouli a sepsat hlášení o dopravní nehodě, kdyby nebyl motorkář napasovaný pod kola auta, netekla z něj krev a nebyl v bezvědomí. Můžu vám všem přiznat, že všichni při pohledu na Tondu ztuhli, dospělí i děti, Dáši maskérna je hodna holywoodských studií. A trampot přibylo. Řidička Monika byla dost hysterická, ačkoliv za to určitě nemohla, na křižovatce to do ní napasovalo jiné auto. Policisté ji museli uklidnit a začít vyšetřovat. Jenže v tom dalším autě byl manželský pár lady Kristine a lord Flek ... z Anglie, neuměli ani slovo česky a ještě k tomu byla řidička zraněná. Všichni mluvili najednou, jenom Tonda tam pomalu skapával. Po počátečním šoku jsme začali pomáhat, Dáša radila, jak Tondu vyprostit a ošetřit, měl přejeté břicho, ránu na ruce a hlavě. Plešoun naváděl policisty, kontrola dokladů, dechová zkouška, řidičku ale nešlo ulidnit, a tak jí nakonec museli natvrdo spoutat (to se jim fakt líbilo). Nakonec se zjistilo, že byla pod vlivem drog. Všechno dobře dopadlo, jednotky se vrátily zpátky na základnu a byla povolána zbylá dvě družstva. Velmi nás překvapila brilantní angličtina Máry.
Po večeři už jsme dali dětem volno, bylo toho dneska opravdu hodně. Jenže ... asi v jedenáct v noci se potemnělým táborem ozval předpoplach a hned nato i siréna. Světe div se, kromě hlídky nikdo nevylezl, musel jsem houkat znovu a ostatní vedoucí mi museli pomoct vytáhnout spáče ze stanů. A jednalo se o akci Policie, konkrétně protiteroristického komanda. Jednotky šly pod mým vedením až k cestě, když v tom se ozvala brutální střelba ze samopalů, výbuchy granátů a křik. Vzbudilo by to mrtvého, jenom Šárka kousek odtud spala jak šutr. Když hluk opadl, vysvětlil jsem všem situaci. Teroristé přepadli diskotéku a drží rukojmí, které je třeba osvobodit. Pak jsem všechny uklidnil, že jde opravdu pouze o bojovou hru, vysvětlil pravidla, rozdal papírové koule a vypustil komando na teroristy. Začala bitva s papírovými koulemi v potemnělé jídelně, všechno osvětlovaly pouze baterky policistů a maják z Craftera. Po pětiminutové přestřelce byli teroristé přemoženi, jenže místnost byla plná zraněných. Opět se skláním před Dáši maskérstvím, zranění byla jak opravdová, třeba Véra bez oka byla fakt hustá. Ale nikdy nepodceňujte naše děti - poradily si s tím na jedničku. Rozdělili se na skupinky a jenom při baterkách všechny zraněné ovázaly, ošetřily a vyvedly ven. Jenom jeden terorista furt zlobil, tak ho Jirka doslova "eliminoval". Po zbytek večera už jenom pištěl.
No nic, takhle u nás vypadal úterní naprosto nudný den ... Užijte si fotky.
Když srovnám program dnešního středečního dne s tím včerejším, tak to bylo opravdu volnější. Ale že bychom se váleli, to taky nehrozilo.
Dnešní program pro nás totiž zařídil náš táborový zdravotník Honza, který pracuje na operačním středisku ZZS. A tak k nám hned po snídani přijela sanitka ZZS České Budějovice spolu se strašně příjemnou záchranářkou Katkou a fajn řidičem. Kromě toho nás navštívila spolu s manželem Jirkou i naše nejmilejší zdravotnice Šmoulinka, dnes už maminka na plný úvazek.
Začali jsme školením ohledně činností a funkce ZZS, kdy a jak se volá. Pak jsme probrali základy první pomoci. Ačkoliv naše jednotka je díky Mirďovi pravidelně proškolovaná, toto téma by se mohlo probírat pořád dokola, protože to člověk zapomene. Po teoretické části následovala úžasná praktická výuka. Úplně každý si vyzkoušel na třech stanovištích nepřímou masáž srdce na figuríně batolete (jen dvěma prsty), malého dítěte i dospělého muže včetně obsluhy defibrilátoru. Kéž by to nikdo nikdy nemusel použít, ale na druhou stranu, kdyby se někdo z nás v budoucnu k něčemu takovému nachomítnul a řekl: "To si pamatuju z tábora", můj základní táborový cíl to splnilo. Poslední čtvrtá skupinka si prohlížela sanitku a její vybavení.
Po vynikajícím obědě jsme si dali všichni zasloužený "poledňák", bylo horko a my po probdělé noci pospávali po táboře. Odpolední program se odehrával v lese nad jídelnou, když tu se zase rozhoukala siréna. Vyjeli první dva týmy hasiči + záchranka. Operační důstojník navedl jednotky vysílačkou do lomu, kde spadl horolezec ze skály. Cesta byla neprůchozí a hasiči jí museli prořezat a zpřístupnit, aby se tam záchranáři vůbec dostali. Přímo na skále visel v sedáku horolezec Flek, sice potlučený, ale při vědomí. Hasiči ho museli bezpečně sundat, což nebylo vůbec jednoduché, neboť visel na laně v prostoru. Zato jeho nejlepší kamarád Tonda na tom byl špatně, ležel pod skálou v bezvědomí, zdravotníci museli okamžitě začít s resuscitací (naštěstí nemuseli Tondu oživovat přímo, ale měli vedle figurínu, to by se Tondovi asi moc nelíbilo). Po chvilce se z lomu vynořila naprosto dezorientovaná Marký, něco sice povídala, ale nikdo jí nevěnoval pozornost, jenom jí odvedli na cestu. Oba horolezce přenesli jednotky na nosítkách na cestu, kde si je přebrala sanitka a jednotky se mohly vrátit na základnu. To už ale operační důstojník Hanz vysílal další směnu na stejný úkol.
Něco tady nehrálo, a tak vedení Policie vyslalo na místo neštěstí svoje kriminalistické skupiny, jednu po druhé. Jejich cílem bylo zajistit stopy a vyšetřit, co se vlastně stalo. Nakonec tomu všechny party přišly na kloub. Koketa Marký se zapletla s Flekem a chtěla se nějak zbavit svého manžela Tondy, a tak s Flekem upletli plán. Ten se ale nepovedl přesně, protože Tonda díky včasnému zásahu přežil. No a Marký s Flekem šli do vězení.
Jelikož jsem nejhodnější hlavní vedoucí na celém táboře, naplánoval jsem na dnešní večer diskotéku. Všichni byli nadšení, trsalo se do pozdních večerních hodin a užili si to i ti nejmenší. Obzvláště Fleka mají všichni rádi, a tak s ním užili pařbu až do konce (i přesto, že je to vrah a furt lítá někde po světě).
Jestli byl v noci přepad a nebo ne, to už si nevzpomínám, protože přepadů bylo na táboře tolik, že mi splývají. Nicméně musím připomenout jednu historku, která se mi stala. Jeden večer, už nevím který, jsem si šel lehnout už po poradě, asi o půlnoci. To bylo podezřelé, a mezi vedoucími se rozšířila panika, že to je divné a že 100% dneska přijdou. A tak zatímco já jsem byl ráno odpočinutý jak rybička, ostatní mě proklínali, že hlídali dlouho do noci a úplně zbytečně. Jelikož jim o přepadech nikdy neříkám, druhý den to bylo úplně naopak. Tak to byla středa a teď hurá na kutě.
Už jsem vám prozradil, že téma tohoto tábora vymyslel Plešoun? A zařídil i úterní a dnešní program, kdy domluvil své kolegy z práce, policejní psovody, aby přijeli na náš tábor i se svými mazlíčky. A bylo na co koukat. Ukázali nám výcvik psa, vybavení psovoda a pak i cvičný zásah na figurantovi. Policejní psi jsou hodně ostří, ale Betyně to moc nevadilo, dvakrát se mi vyvlíkla z popruhů jak Copperfield a utekla za kámošema. Naštěstí jsme jí vždy včas chytili. Původně jsem si myslel, že je vychovaná a vycvičená, ale tihle policejní psi, to je úplně jiná liga, a to nám ukazovali jenom ročního psa ve výcviku. Zato, když jsme se šli fotit k autu a já se přiblížil k vozejku se psy, ozval se štěkot tak šílený, že jsem fakt nadskočil. Uvnitř klimatizované káry i v kufru auta byli ještě další psi, mnohem ostřejší než štěně na ukázce.
Po svačině jsme si zkusili, jak vypadá pátrací akce se psy. Museli jsme se rozdělit na dvě skupiny po dvou družstvech a vyzkoušeli klasickou rojnici. V rozpadlých boudách před vstupem do lomu pak psi vyštěkali podezřelou osobu, zřejmě nějakou feťačku, co vykrádá chatu. Plán byl jasný, psi musí osobu najít a vyštěkat. Monče se rozpadlo bednění, ve kterém byla schovaná, nádherný belgický ovčák se dostal málem až k ní. Nika dopadla hůř. Pes chajdu oběhl a dírou vzadu vlezl dovnitř, takže tam byla sama se psem. Už si nepamatuji, jak to dopadlo, ale byla s námi na obědě a jedla jednou rukou, tak asi dobře. Véře s Kačkou se do druhé ukázky moc nechtělo, ale psovodi měli všechno pevně v rukou.
Jak se stalo tradicí v parných dnech, hodinu po obědě, ještě během poledního klidu, se mohly jít děti koupat do bazénu. V bazénu byla vždy jenom část dětí a my hlídali. Dnešní hlídku uvnitř vyhrál Flek a protože ho děti doslova milují, tak se na něm naprosto vyřádily.
Odpoledne jsme šli nahoru do lesa, kde se hrála úžasná bojovka s papírovými míčky. Hrála vždy dvě družstva proti sobě, přičemž cílem bylo buď odjistit a odpálit bombu a nebo naopak uchránit tu svojí před výbuchem. Všichni se ale vzájemně vybíjeli, takže to byl mazec. Hra byla rychlá, měla spoustu kol všech proti všem a moc se líbila.
Navečer jsme měli ještě moc pěknou soutěž. Dvojice pinkala pink-ponkový míček pomocí tvrdých papírových kartonů a musela ho dostat do kýblu. Dětem to moc nešlo, ale vedoucí se překonávali. Nechci nikoho vyzdvihovat, ale nejlepší ze všech byl určitě Tomáš, do kýble dostal asi deset míčků ... málem. Pak jsme nechali děti jenom pinkat v jednom, to už bylo jednodušší. Během této soutěže jsme byli svědky nádherného vztekacího divadelního představení Ondráška, výcvik tatínka ale nevyšel.
Zlatým hřebem večera byl ovšem Strnyho experiment. Během nějaké debaty o hasičích jsme se dostali na hašení hořícího oleje na kuchyňské lince. Strny nelenil a připravil nám úžasnou ukázku, co udělá 0,1 litru vody v 1 litru hořícího oleje. Nejprve to vypadalo, že to ani nechytne. Strny nevěděl, jak moc velký průšvih to bude, a tak se vybavil rovnou protižárovým oblekem. Jenže pak kastrůlek chytnul malým plamínkem, a tak to tam opatrně nalil, přičemž tam cmrdnul jenom půlku a při druhém pokusu tu druhou. Mohu vám přiznat, že všichni vydechli úlekem a nechtěl bych to zažít v kuchyni. Takže kdyby to někdy čaplo mamce na lince, prostě to jenom přiklopte pokličkou a vypněte sporák, je to lepší. V opačném případě se nejspíš potkáme, přijedeme rychle a nahlas.
A pak už se šlo spát, abychom mohli v noci zase vstávat k přepadu.
Původně jsme to drželi v tajnosti, ale znáte to, nic se neututlalo. Všichni byli připraveni na výlet s batůžky, ale když se v táboře zjevil červeně pomalovaný autobus, překvapen nebyl nikdo kromě Betyny, kterou jsme v táboře nechali na starost kuchyni. K obědu byly vynikající štěkanátky.
Dorazili jsme na hlavní stanici Hasičského záchranného sboru ČR v Českých Budějovicích a hned se nás ujal Pavlínky a Jiříka taťka, který to celé domluvil a kterému tímto moc děkujeme. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Strny a akční jádro jednotky (téměř všichni chlapi) odešli se Čmelákem na OPIS a my šli s jedním fajn hasičem do garáží. Prošli jsme si Scanie, Chamivu a všechno vybavení. Zkusili jsme si samozřejmě i sjíždění po tyči, tedy až do prvního úrazu, někteří padali jak hrušky. Novinkou, kterou neměl na autě v pondělí Míra, bylo hasicí zařízení Cobra, které vodním paprskem provrtá zdi, sklo, železo i beton. V tom nám byl na mobily vyhlášen poplach - to si Strny na operačním hrál, chtěl vyzkoušet funkčnost tabletu z Tatry, ale v Lišově to způsobilo pozdvižení.
Po svačině jsme se prohodili a naše skupina šla se Čmelákem na Operační středisko. Tam nás přivítal vedoucí oddělení - Elišky strejda. Máme špehy všude. Nejprve nám strašně hodná paní vysvětlila funkci tísňové linky 112, která se na HZS spravuje. Zjistili jsme, že nejčastěji tam volají malé děti, které si hrají s mobilem od rodičů, třeba i 10x za sebou, protože číslo 112 vytočíte i bez odblokování. A nebo ten pán, co se chtěl zbavit vosího hnízda na své zahradě - to na 112 nepatří, blokujete tím linku pro ty, co to opravdu potřebují, zejména na dopravní nehody. Honza, který dělá na Operačním středisku ZZS, měl spoustu připomínek.
Pak jsme přešli na OPIS HZS, což je místnost vedle, kde nám zase moc fajn důstojník ukázal, jak se řeší výjezd jednotky, viděli jsme jeden ostrý ze stanice v Suchém Vrbném. Chválil lišovské hasiče, on sám byl mnoho let na výjezdu a často jsme se s ním potkávali.
Po krátké chvilce v posilovně jsme zamířili k plynařům - tedy plnění lahví dýchacích přístrojů, k hasičským potápěčům a konečně i do polygonu, výcvikového prostoru pro hasiče. Tam se všichni vyřádili.
Byli jsme z toho tak utrmácení, že než jsme dojeli zpátky do tábora, všichni v autobuse usnuli. Není divu, byl pařák jako blázen, takže po obědě a hodinové pauze jsme zamířili zase do bazénu.
Aniž kdokoliv cokoliv tušil, v lese asi kilometr od nás se schylovalo k tragédii. Na neopatrného lesáka spadl strom, uvěznil ho pod sebou a propíchl mu nejspíš plíci. Byl vyhlášen ostrý výjezd jednotce hasičů a ZZS a vyjeli na místo Tatrou a Crafterem.
Musím odbočit. Přípravu tohoto zásahu jsem si rozmýšlel dlouho, hledal místo daleko od tábora, skládali jsme stromy důkladně přes sebe, aby to zraněného Fleka nemohlo nikdy zavalit, až budou hasiči strom navijákem vytahovat pryč a Dáša se při maskování propíchnuté plíce opravdu překonala. Za mnou akorát přijela Renča, viděla to a úplně se zhrozila, že to přece "po těch dětech" nemůžeme chtít. Je vidět, že nezná naše hasiče. Občas jsem měl fakt dojem, že jednají líp než kdejaký dospělý. A taky říkala, že jsme sami jak děti. Možná ano, ale nám to nevadí. A navíc, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Siréna oznámila příjezd jednotek. Cílem bylo zraněného dostat pryč, aniž by ho zabili. Spočívalo to zejména v ostranění napadaných větví a stromků, aby se zdravotníci dostali ke zraněnému. Větev v plíci museli hasiči opatrně vyříznout, rozhodně nevytahovat z rány. Zdravotníci pak ránu i s větví ovázali, aby zasvavili krvácení. Samotnou plíci jsme samozřejmě neřešili, s tím bychom si neporadili ani my. Mezitím musela část hasičů pomocí navijáku z Tatry odtáhnout větší strom z místa. Záchranáři museli dostat zraněného bezpečně na nosítka, a pak ho společně vynést z rokle na silnici, kde si ho "přebral vrtulník". Sotva děti odjely, připravili jsme to znovu pro druhou skupinu.
Dost bylo akčních her, večer jsme udělali druhou dydžinu tábora, tentokrát spojenou s taneční soutěží dvojic. Do finále se dostala Renča s Eliškou a Majda se Zuzankou a porota je uznala všechny jako vítězky. Pak už se jenom pařilo a pařilo a pařilo.
Sotva bylo po půlnoci - to už diskotéka skončila - odchytilo si Monču její soutěžní družstvo, aby jí popřálo k narozeninám jako první. Měli nádherné přání a na závěr Monču hodili do bazénu - jen tak v tangách. Tak pátek je za námi a nás čeká poslední celý den tábora, sobota.
Rozcvičku si dneska vzal Strny a protože jsme se večer vsadili, kolik "západoněmeckých soudruhů" se vejde "do tanku" VW Crafter, nebyla to rozcvička ledajaká. Byl vyhlášen poplach a cílem bylo odjet Crafterem na místo rozcvičky. Když se Strny vrátil, zhodnotil to asi takhle: "Ještě tak deset by se jich tam vešlo." Měli jsme jasno.
Dnešní program měl plně v režii Siky. Přijeli jeho kamarádi z jednotky Rangers, přičemž hlavní řečník Mazi je i profesionálním vojákem, takže věděl, o čem mluví. Rozdělili jsme se na družstva a každé šlo na jednu disciplínu. Na té první a nejzajímavější byly různé zbraně a vybavení vojáků. Tu si řídil přímo Mazi a vyprávěl u toho spoustu zajímavých zážitků, bavilo to děti i dospělé. Druhé stanoviště bylo o plynových maskách, muselo se s nimi splnit nějaký úkol. Třetí a čtvrtá disciplína byla střelecká. Dole v lomu měl Siky připraveno několik terčů (figurín), dostali jste samopal na kuličky a přebíhali z místa na místo a stříleli. Poslední stanoviště bylo nahoře nad lomečkem a tam byl kuličkový kulomet a střelba z pistolí, u toho byl Plešoun a Tonda. Byl to fakt zážitek, tyhle "hračky" jsou jak pravé a nechtěl bych tím dostat do zadku.
Po obědě nám Mazi se Sikym ukázali správné zacházení a střelbu z opravdové pušky AP15 slepými náboji, zájemci si to mohli vyzkoušet pak sami. Siky nám ukázal i střelbu s podvěsným granátometem.
Odpoledne měl Siky připravenou ještě střeleckou soutěž s našimi vzduchovkami. Ale hlavně se připravovalo dřevo a hranice na slavnostní závěrečný oheň. Sice se blížil déšť, ale my se modlili, aby nepršelo a ono nakonec sprchlo jenom malinko. Renča, Vojta a Eliška vytáhli kytary a hráli u ohniště, zatímco venku pršelo. Když se to umoudřilo, svolali jsme celý tábor k ohništi a Siky jako hlavní ohnivák zapálil hranici. Stalo se již tradicí, kterou založil právě on, že každý nováček na táboře si vezme louč do ruky a řekne, co se mu na táboře líbilo nejvíc. Pak mohou i ti ostatní. Louč hořela letos jak divá, rychle se rozpadala, ale bylo vidět a slyšet, že zážitky byly úžasné a že se všem tábor moc líbil. Také jsme pogratulovali oslavencům Monče a Dominikovi a Domču jsme hodili do bazénu, protože se na to fakt těšil. Pak už jsme si u ohniště jenom povídali a bylo nám fajn. Renča, Vojta a Eliška nám hráli na kytary, zpívalo se a v okolí se udělala úplná tma. Tábor skončil.
Víte, co je na dobrovolné hasičině šílené? Že vám to houknou, když to nejmíň čekáte. Večerní tmou se rozhoukala siréna ...
Poplach pro všechny čtyři jednotky hasičů, nahlášen byl rozsáhlý požár lesa. Do tmy se rozsvítily majáky Tatry i Craftera. V té chvíli málokomu došlo, proč ráno proběhla zkouška, kolik dětí se vejde do Craftera. Předem jsme určili dva velitele vozidel a zásahu - dorostence Jirku a Máru jako nejstarší a nejzkušenější, Šíša se neúčastnil, pomáhal nám. Ale Mára to hodil na Kubu s tím, že on velitelovat neumí. A tak Kubu čekala největší zkouška za celý tábor.
Jednotky naskákaly do aut a odjely do temného lesa. Operační důstojník Hanz se osvědčil naprosto skvěle, naváděl si družstva podle potřeby, velitelé se mu museli pořád hlásit ... abychom věděli, kde jsou, potřebovali jsme získat čas. Ale nakonec jsme ho měli až moc.
Auta objela v lese okruh a zastavila se 300 metrů nad táborem, kde spadly přes cestu tři docela velké stromy. Hasiči si museli cestu vyřezat, přičemž Tonda ani Strny do ničeho nezasahovali, jenom obsluhovali světlomety a auta. Jelikož jsem fotil, byl jsem u všeho a náramně se bavil. Nejvíce jsem se ale usmíval, když už jednotky nastupovaly zpátky do aut, někdo ze starších koukal z kopce do tábora a prohlásil vyděšeně: "To si dělají srandu, oni zapálili tři ohně!" Fakt se spletl, bylo jich osm, hořel celý tábor s frontou požáru cca 200 metrů.
Cisterna zaparkovala jako první a začal chaos nad chaos. Hadice se roztáčela jedna přes druhou, když nějaká hadice chyběla, deset lidí se pro ní rozběhlo a nebo naopak deset lidí volalo na jiných deset lidí "hadici", "proudnici" nebo "vodu"! Nikdo z dospělých nesměl s ničím pomoct, pouze Strny obsluhoval čerpadlo a říkal to, co mu nařídil velitel. Navíc tam ani moc dospěláků nebylo, každý hlídal a posléze hlavně přikládal na svůj oheň, protože zásah byl neskutečně dlouhý a původně připravené dřevo hořelo jak blázen.
Běhal jsem mezi dětmi a pokoušel se fotit, ale byla fakt úplná tma a nechtělo mi to vůbec ostřit, tak z toho moc fotek nevzniklo. Voda stříkala uprostřed tábora, nikoliv však na ohně. Nejúsměvnější bylo, když skupinka pod vedením Kačky našla poslední požár za stany, všichni natáhli jednu proudnici mezi stany, zaklekli a čekali, až přijde voda ... uprostřed ale scházely hadice, a tak čekali asi sedm minut. A když konečně voda vystříkla, zjistili, že jsou krátcí a nedostříknou pořádně. Ale nakonec se podařilo, všech osm požárů bylo po 40 minutách nalezeno a důkladně uhašeno.
Hned jsme si všechny svolali a museli uklidnit začínající hádku, protože po bitvě je každý generál. Předně jsme si vysvětlili pár základních pravidel:
- Když dá velitel někomu nějaký povel, tak ten dotyčný ho musí splnit a ne si běžet jinam.
- Neplatí obecné rozkazy typu "Přineste někdo hadici", ale "Zuzko, přines jednu C hadici a tady ji s Kubou napojíte!".
- Tahat hadice plné vody přes celý tábor je nad lidské síly apod.
Ale nejdůležitější hodnocení jsem si nechal na závěr. I když tam bylo mraky chybiček, v jádru se zásah povedl, požár je uhašen. Velitelé to měli opravdu těžké, zkrotit 35 lidí není jednoduché. A hlavně ať si nikdo z dětí nemyslí, že dospěláci jsou roboti, stejné chyby jako oni děláme taky. Nikdo učený z nebe nespadl a z každé chyby se člověk poučí do budoucna. Nakonec byli všichni nadšení.
Sbalili jsme hadice a vrátili se k ohništi. Rozdali jsme si překrásná trička. úžasný námět pro vás připravil Tonda a jinak je celé zařídila Monča. Tábor definitivně skončil, zítra nás čeká už jenom úklid a návrat domů.
Poslední den tábora jsem nikdy neměl rád. Musí se zejména všechno sbalit a uklidit, nesmí po nás zůstat žádný bordel, jsem na to docela pes. Ale na druhou stranu, s touhle partou lidí a dětí je to fakt pohoda. Vedoucí si automaticky rozebírají jednotlivé úkoly, chlapi odnáší stany, odpady, vybavení. Naše skvělé zázemí vypulíruje kuchyni. Vytřou se záchody, koupelna, jídelna i hájenka. A když je hotovo, dožírají se zbytky, co nám zbylo, říkáme tomu chňapky.
A jelikož jsme letos neudělali celotáborou fotku v maskách, vymysleli jsme se Strnym tuhle skvělou fotku s Tatrou a v nových táborových tričkách. Nafotili jsme i oddílovky a vyfotili jsme i naše úžasné zázemí - Marušku, Evu, Danu, Vencu, Zdeňka a Tomáše. Vzpomeňme všichni na našeho milého Migu, který s námi už letos jet nemohl a který nás pár dní po táboře opustil navždy.
Jelikož nám zbylo spousta dárkových předmětů od Policie, ZZS i hasičů, uspořádali jsme u ohniště tradiční sběračský závod "urvi, co se ti líbí". A sotva jsme skončili, přiřítil se autobus, naskládali jsme do něj unavené děti a jelo se domů.
Co napsat závěrem? Tábory pořádáme už od roku 2003. Měli jsme různá témata a stovky her. Tohle byl ale zcela mimořádný a překrásný tábor, na který nikdy nezapomenu. Asi proto, že jsme si hráli sami jak děti.
Na další tábor se těší Tomáš a celá parta vedoucích.
P.S. Tábor byl částečně dotován dotací MŠMT.
